Tatí, můžu jet studovat do Ameriky?

 „Tatí, můžu jet studovat do Ameriky?“, ozvalo se z předsíně místo pozdravu. Seděl jsem v kuchyni a leknutím mi vypadlo sudoku z ruky. „Co? Kam?“, ptám se Katky a sbírám ze země papír s hlavolamem. „No- do Států!“, nakoukne má sedmnáctiletá dcera do kuchyně. „Já nevím… A proč vůbec?“ Jsem poněkud zaražen dotazem, i když mě u Katky jen tak nic nepřekvapí. „No, učit se, poznávat a tak.“ Moji trošku konzervativní hlavou se honí různé myšlenky. Dcera si mezitím vyndává z kapsy iPod a sundává sluchátka z uší. „Hmm. Na jak dlouho?“, ptám se a jdu za Katkou. „Na rok.“, slyším odpověď už z jejího pokoje. Zakopnu u botníku o Conversky. Třu si naražené koleno a přechází mě chuť k diskuzi. „Večer to probereme s mámou.“, křiknu na Katku. „Jsi zlatej!“ Pak už se z pokoje ozve jen hudba. Dokulhám se k počítači a začnu „googlit“ vše o studiu v USA. Ne že bych se nezajímal o možnosti vzdělávání, ale podstatné věci jdou asi mimo mě. Strávím u internetu pár hodin, a jsem docela příjemně překvapen informacemi a recenzemi, které jsem na toto téma vyhledal. Mezitím se vrací manželka z práce. Letmo se pozdravíme, žena jde dělat večeři. Já si dám ještě partičku Solitaire, a potom i s Katkou zasedáme k jídlu.

Když je sklizeno ze stolu, naliju holkám dietní colu, sobě nealko pivo a teatrálně pravím: „Tak Katka nám chce jet do Ameriky!“ Manželka se usměje. „A já s ní souhlasím. Dobře dělá. Bude studovat, poznávat, osamostatňovat se.“  Rozhodně se nebráním tomu, aby se Katka vzdělávala, ale že bychom jí tu cestu takto snadno umožnili… Manželka pokračuje. „No, Katka je přeci už dospělá žena, už to není ta sedmiletá holčička, co se ti na pouti smála, když jsi jí chtěl vystřelit papírovou růži, a místo toho sis pažbou vzduchovky vyrazil zub. Máme chytrou a dobře vychovanou dceru. A strach o ni mít taky nemusíš. Tučňáci, kterých se, bůhví proč, tak bojíš, v Americe nežijí!“ Vzdal jsem se tedy dalších proslovů a jen jsem pokynul dceři. „Tak co tam vlastně plánuješ dělat?“

Katka se- opravdu dospěle- usmála a začala mi vysvětlovat: „Tak jedu tam především studovat. Budu tam chodit do klasické střední školy, bydlení mám zajištěno u normální rodiny, se kterou budu také trávit volný čas.“

„Jaká je to rodina?“, přerušuji Katku. „Lidi ve vašem věku, mají dvě dcery- asi 15 a 17 let a tlustého kocoura Garfielda. Už se známe přes skype.“

„I s tím kocourem?“, divím se. Katka se zasměje, a pokračuje. „Anglicky, jak víš, umím dobře. Ještě se zdokonalím, a pak si tady udělám příslušný certifikát. Ostatně i z Ameriky si po tom roce přivezu taky takový podobný papír. Mám tam pak plno možností školních i mimoškolních aktivit. Semináře, workshopy, sporty. A hlavně si tam najdu nové kamarády. Američané jsou strašně přátelští.“

„No nevím“, oponuji. „Ten, kterého jsme potkali před týdnem ve městě, se pak k nám ještě jednou vrátil, a něco mi nadával.“

„Tati, to bylo proto, že se tě ptal, kde je čínská restaurace, a ty jsi ho poslal na vlakové překladiště.“, sladce se usměje Katka a hned pokračuje. „Může se vám, drazí rodičové, zdát, že jsem nedospělá, ale mám už své plány do budoucna. A dobrou kariéru můžu nastartovat právě v zahraničí. Chci si získat nějaké kontakty, doporučení. A mohu si také něco přivydělat na brigádách třeba ve fastfoodech, abych měla na knihy a zábavu.“

„Zábavu?“, zvednu obočí. „Samozřejmě kino, kavárna, výlety.“, doplňuje Katku manželka. „Na výlety budu jezdit i s rodinou, u které budu bydlet. No a tebe, tati, jednou vezmu do toho tvého vysněného Grand Cayonu, a půjčím ti široké americké auto, aby jsi se projel po Route 66.“, končí Katka s novým úsměvem svůj monolog. Ale pak ještě dodá. „Vím, že jsem to řekla krátce, ale znamená to vlastně strašně mnoho. Studium, zkušenosti, přátelé, poznávání i peníze- to všechno se tak lehce nenasbírá. Ale já to mám teď před sebou. A taky se osamostatním, k čemuž mě pořád nutíte. Mamí, mohla by si mi udělat vajíčko natvrdo?“

Katka má pravdu. Nestačí jen pootevřít pro poznání a studium vrátka. Je potřeba rozrazit celá vrata a vydat se do USA. Do země, která ji mnohé naučí a které může ona zároveň také co dát. A tím nemyslím jen sdělení kdo je Karel Gott či Kája Mařík. Ano- i výměna zkušeností a znalostí je součástí studijního pobytu. A čím mladší člověk je, tím snáz se učí, vnímá, hltá nové informace a poznává. Kromě studijních vědomostí také ale Katka pozná další nutnou věc. Naučí se, jak se postarat v praktickém životě sama o sebe- což je také velice prospěšné. Jeden strávený rok v USA, tak Katčin budoucí život hodně změní. Studium, získávání  zkušeností, samostatnost, přátelé a kontakty- to vše je velmi prospěšné. A zažívat to v Americe je rozhodně příjemné. Zrealizovat tento roční pobyt není vůbec složité. Stačí kontaktovat COOLAGENT, a my vám podáme detailní informace o příjemném roce, který prožijete v USA, a který vám zaručeně změní život.

Chci více informací o studiu v zahraničí