Pracovní pobyt v USA, Connecticut – Kemp Amerika
Dobrý den,
po výměnném pobytu v Japonsku jsem hledala, kam se vydat dále. Najít si brigádu v Česku problém není a nikdy nebyl, ale po maturitě jsem chtěla zkusit něco nového, něco zajímavějšího. Původně jsem plánovala cestu někam do Asie, kde bych pracovala na farmách, ale to nebylo možné z důvodu pandemické situace. A na začátku školního roku, kdy bylo na čase začít plánovat, jsem jela na Gaudeamus do Brna, kde jsem právě narazila na stánek nabízející letní tábor, a proto jsem se nakonec smířila s létem stráveným na opačné straně, na jakou jsem původně plánovala jet, ale to jsem ještě nevěděla co mě bude v USA čekat.
Přihlášení se na kemp a vyřizování pobytu mi přišlo velmi přehledné a jednoduché. Já si přihlášku založila až okolo prosince, což mi přišlo už hodně pozdě, ale ve výsledku to nemělo vůbec žádný vliv. Vyplnila jsem si profil, dojela na schůzku do COOLAGENT a to „nejtěžší“ bylo za mnou. Celkově bych řekla, přihláška a ten prvotní proces zabere asi měsíc, ale dá se to stihnout i rychleji.
Věc, která zabere mnohem více času, ale to už není v rukou ani agentury, ani nás, je hledání tábora, respektive tábory hledají vás. Máte nějaké preference táborů, ale pokud chcete na nějaký určitý tábor, NEBOJTE SE JIM NAPSAT PRVNÍ.
Zní to divně, ale možné, že vás třeba přehlédli, nebo si vás nevšimli, a přitom to můžete být zrovna vy, koho hledají 🙂 Já to taky udělala u svého tábora. BUCK’S ROCK!
Spojené státy nejdou popsat pár slovy. Kamkoliv se člověk podívá, je to jiné, často až, jak by oni řekli, overwhelming. Od našeho evropského života ve městech, ten jejich mi připadal až futuristický, ale je pravdou, že mi ke konci začalo chybět to evropské historické prostředí.
Jejich venkov je taky odlišný od toho našeho. Nemají krásné malé vesničky, kde by se pořád něco dělo. Oni mají buď malá městečka, a nebo mají farmy a spíš samoty. neumím si úplně představit bydlet 40 minut od nejbližšího města, kde jsou alespoň nějaké služby.
Jejich venkov je taky odlišný od toho našeho. Nemají krásné malé vesničky, kde by se pořád něco dělo. Oni mají buď malá městečka, a nebo mají farmy a spíš samoty. neumím si úplně představit bydlet 40 minut od nejbližšího města, kde jsou alespoň nějaké služby.
Naše ubytování bylo to samé, jako měli táborníci. Byly to buď chatky po 4, nebo pokoje po 4. Jen ojediněle měli lidé chatku pro sebe, nebo po 6. Nejčastěji to byly páry, které tam přijely spolu.
Přestože jsem se hlásila na Housekeeping Staff, změnila jsem pozici na Guidance Counselor. To znamenalo, že jsem vstávala spolu s dětmi na 7:30, budila je, dohlížela jsem, že se moc nevrací do pokojů z aktivit a nesnaží se někam zašít, a posílala je večer do postelí, okolo desáté.
Normálně jsme byly tři na jeden bunk, ale v polovině tábora musela jedna z kolegyň opustit tábor (family emergency) atak jsme byly jen dvě po zbytek léta, takže moje zkušenost byla velmi intenzivní, mnohem víc než ostatní. Vždy musel někdo být u bunků (chatek), to jsme měli třísměnnovou rotaci. Ten druhý šel do zbytku tábora, kde byly workshopy a tam dohlížel na děti a díval se, kdo kde je a co vyrábí.6. Co obvykle děláte ve volném čase?Ve volném čase jsme mohli jít do těch workshopů a vyrobit vlastní všci. Já se třeba naučila bookbinding a sešila jsem 6 knih za celé léto, vyrobila peněženku z kůže, nebo se zapsala na koncert, který tábor dělal a pak vystupovala s dětmi.
Normálně jsme byly tři na jeden bunk, ale v polovině tábora musela jedna z kolegyň opustit tábor (family emergency) atak jsme byly jen dvě po zbytek léta, takže moje zkušenost byla velmi intenzivní, mnohem víc než ostatní. Vždy musel někdo být u bunků (chatek), to jsme měli třísměnnovou rotaci. Ten druhý šel do zbytku tábora, kde byly workshopy a tam dohlížel na děti a díval se, kdo kde je a co vyrábí.6. Co obvykle děláte ve volném čase?Ve volném čase jsme mohli jít do těch workshopů a vyrobit vlastní všci. Já se třeba naučila bookbinding a sešila jsem 6 knih za celé léto, vyrobila peněženku z kůže, nebo se zapsala na koncert, který tábor dělal a pak vystupovala s dětmi.
Connecticut mi nepřišel nijak „divný“, ale popsala bych všechny, jako lidi, kterých si vážím a vždy mi byli nápomocní. Američané se s vámi opravfu budou bavit o všem a pořád, no a o tom tábor je, ne?
Protože jsme byli v tzv. karanténí bublině, nemohli jsme opustit tábor. Ale po skončení tábora jsem jela na týden do Kanady, kde jsem navštívila Toronto, Thornbury a Niagárské vodopády. Byla to opravdu podívaná, na kterou budu ráda vzpomínat. Nakonec jsem strávila pár dní v New Yorku a vydala se na Stand-Up show, po památkách, za výborným jídlem… no za vším, co jsem promeškala.
Největší zážitek z pobytu byl, když jsem se zapsala na Rock Café spolu s táborníky. Převlékli jsme se jako Batmani a Riddleři a zpívali písničky od Nirvany před celým táborem. Nejsem člověk, který by se jen tak dobrovolně zapsal na cokoliv takového, alr musím říct, že když jsme to pojali jako projekt celého bunku, bylo to hned mnohem lepší a ve výsledku to bylo super.
Pokud to bude možné, ráda bych jela zpět příští rok. Zpět na Buck’s Rock, na místo, které už teď beru jako svůj druhý domov.
Pokud máte možnost a akorát váháte, neváhejte. You live only once a byla by škoda tuto možnost takto promeškat. Já sama se bála, protože jsem nikdy neplánovala takto jet na tábor, ale rozhodla jsem se přes noc, připravila si přihlášku a šla do toho. Je to zkušenost, kterou jen tak někdo nemá.
Klára
