Velká Británie, léto 2018

Už pár let zpátky jsem byla rozhodnutá zkusit možnost odjet do zahraničí jako aupair a prozkoumat část světa sama někde „tam venku“. Vzhledem k tomu, že jsem v maturitním ročníku a moje angličtina nebyla zrovna nejlepší (fajn, vypadala jsem spíš jako ukázkový případ, jak anglicky rozhodně nemluvit) jsem se rozhodla odjet na léto do Anglie.

Dostala jsem se snad k tý nejlepší rodince, jakou jsem mohla mít. Starala jsem se o dvě malé děti – chlapečka (3 roky) a holčičku (18 měsíců). Byla jsem jejich první aupair, a tak začátky s malým nebyly jednoduché, nebyl zvyklý, aby s nimi někdo bydlel nebo se o něj také staral, nakonec ledy povolily a stali jsme se nerozlučnou dvojkou – vlastně trojkou. Stalo se, že občas pozlobily nakonec jsou to přeci děti a ani my dospělí se nechováme furt ukázkově.

S rodinkou jsme jezdili na spousty výletů v okolí, ale i na vzdálenější místa s karavanem. Navštívila jsem například Stonehenge, Warminster, nejlepším výletem se pro mě stalo safari, tak trochu můj malý splněný sen, projížděli jsme mezi zvířaty, na některých místech mohli vystoupit a být v co největší blízkosti se žirafami, zebrami nebo zvířata nakrmit.

S host parents jsme se často smáli různým vtipům nebo mým perličkám, když mě něco překvapilo nebo zaujalo, snažili se mi co nejvíc přiblížit jejich kulturu, tradice, zvyky a zároveň se zajímali jak to vypadá u nás v ČR, zajímali se i o maličkosti, když bylo potřeba pomohli s úkoly do školy, kam jsem chodila a nebo i s naplánováním výletů.

O volné dny jsem jezdila na výlety hlavně do měst jako třeba Exeter, Bath. Podívala jsem se i do Bristolu nebo Londýna. Bylo fajn procházet se jen tak městem, prozkoumávat místa, která nejsou zas až tak známá, setkávat se s inspirativními, okouzlujícími lidmi, vyslechnout si jejich příběhy, pohled na dnešní svět.

Poznala jsem i několik přátel, u kterých vím, že konec léta neznamená i konec přátelství a věřím že se budeme dál navštěvovat.

Několik týdnů uteklo jak voda a já se musela pomalu začít připravovat na svůj odlet zpět domů, těšila jsem se, a zároveň mi bylo líto, že musím pryč od rodinky, od dětí, které jsou jako mí vlastní sourozenci. S host mum jsme brečeli už pár dní před mým odletem. Den odjezdu byl hodně emotivní pro nás všechny. S rodinkou jsme a nadále zůstaneme v kontaktu a třeba je už příští léto opět uvidím.

I když se občas černý mráčky objevily, jsem ráda za všechno co jsem prožila, co si uvědomila, co získala i ztratila, že jsem se nevzdala a odjela, proto ani ty, pokud jen trochu váháš, neboj se a někam vyjeď, získáš zkušenost a zažiješ dobrodružství na které jen tak nezapomeneš.

Chtěla bych společnosti COOLAGENT poděkovat, za zprostředkování pobytu a panu Tomáši, za trpělivost při zodpovídání otázek a vyřizování všeho, co bylo potřebné k mému odjezdu do zahraničí. Věřím, že mě nezklamete ani v dalších letech.

Měj se krásně,

Adél