Jak se měla Monika na jazykovém kurzu v Anglii? Přečti si její příběh…

Ahoj Moni, můžeš se nám ve stručnosti představit?
Ahoj, jmenuji se Monika je mi 18 a před asi měsícem jsem se vrátila z Anglie, kde jsem byla
na jazykovém kurzu ve městě Bournemouth.

Proč jsi se rozhodla vycestovat na jazykový kurz do zahraničí? V čem vidíš výhody oproti kurzům v
České republice?
Vždy jsem vlastně chtěla vycestovat a podívat se za hranice. No a právě tento rok mi bylo 18, tak jsem se moc nerozmýšlela a vycestovala. Ve škole jsme měli přednášku, kterou nám zřídila naše paní třídní
učitelka. Původně jsem chtěla jet do zahraničí pracovat, ale neměla jsem celé prázdniny volné.
Jazykový kurz se jevil jako ideální možnost, jelikož byl jenom na 14 dnů.

Jak ses zvládla adaptovat na nové prostředí? Co ti přišlo nejtěžší?
Asi nejtěžší mi přišlo to, že jsem byla sama. Můj původní plán byl, že jsem chtěla jet úplně sama,
abych byla v anglické rodině a neměla jsem tam nikoho z Česka. Ale nakonec jsem našla kamarádku z ČR, kterou jsem poznala až na letišti. Když jsem do Anglie dojela, tak jsem si uvědomila, že jsem vlastně strašně daleko od rodiny, od kohokoliv, koho znám a jsem tam 14 dní odkázaná jen na sebe.

A jak jsi zvládla cestu?
Cesta byla úplně v pohodě. I přesto, že jsem tam letěla s tou kamarádkou, tak většinu věcí jsem řešila já. Když jsme potřebovali taxíka nebo domluvit něco jiného, tak jsem vždy mluvila já. V kamarádce jsem našla psychickou podporu, že tam nejsem úplně sama.

Podle čeho sis vybrala jazykový kurz? Uměla jsi už předtím dobře anglicky?
Moc dobře jsem anglicky neuměla. Uměla jsem komunikovat, ale chtěla jsem si angličtinu zlepšit. Kurz jsem vybírala vlastně podle ceny. Lákala mě buď Malta nebo Anglie. V Anglii mě nejvíce lákal Londýn, protože jsem tam nikdy předtím nebyla. Pak jsem zjistila, že Londýn je opravdu drahý a že by
nebylo špatné zkusit něco jiného. V nabídce byl i Bournemouth, který byl levnější a ještě je u moře. Takže to byla docela jasná volba.

Jak vypadal tvůj normální školní den? Jak probíhala výuka, jací byli učitelé?
Popravdě škola mi v celém tom pobytu dala asi nejmíň. Víc jsem byla spokojená s volným časem a  anglicky jsem se možná i víc naučila od kamarádů a spolužáků než jen ze školy. Ve škole se probírá i gramatika a u ní jsem měla trošku problém pochopit novou gramatiku, která nám byla vysvětlována samozřejmě v angličtině. 🙂 Ve škole byly některé hodiny opravdu zajímavé, ale asi víc mi dal volný čas a konverzace s ostatními. Školu jsem měla od pondělí do pátku. Měla jsem koupené hodiny navíc, takže vyučování bylo pro mě delší než pro ostatní – dvakrát týdně jsem měla odpolední hodiny. Což znamenalo, že běžně jsem měla školu od půl 10 do půl jedné a pak 2x týdně ještě od půl 2 do půl 5.

Chceš také do Anglie?

Mohla sis vybírat z nějakých mimoškolních aktivit? Jaké tam třeba byly? A trávila jsi čas i se spolužáky mimo tu školu?
Škola mimoškolní aktivity nabízela a každý si mohl vybrat. Byla jsem s tou svojí českou kamarádkou
na laser game a pak jsem se aktivit účastnila každou sobotu.
Pro mě bylo třeba trochu těžší se seznámit s ostatními. U rodiny, kde jsem bydlela jsem se potkala se
studentkou z Finska, která tam také bydlela. Nejvíce času jsem nakonec trávila s českou kamarádkou ( i když jsem tedy před odjezdem neplánovala bavit se česky právě kvůli zlepšení angličtiny). Naše aktivity byly různé… občas jsme chodily na pláž nebo se projít po městě. Bournemouth je opravdu velké, což mě překvapilo a strašně mě bavilo courat se uličkami.

Už jsi to zmínila, že jsi byla ubytovaná u rodiny, ale mohla sis ubytování vybrat? Byla jsi tam
spokojená?
Jo jo, byla jsem spokojená, rodina byla strašně moc milá. Byli teda trošku starší, což mě ze začátku překvapilo. Rodina byla trochu striktní kvůli večerky, takže jsem musela být po 10. hodině hodně potichu. Vůbec mi to ale nevadilo a bylo to opravdu skvělé. Kdykoliv jsem potřebovala s něčím
poradit, tak strašně rádi pomohli. Opravdu to bylo super.

Jak jsi to tam měla s jídlem?
V ceně ubytování jsem měla polopenzi. Snídaně nám rodina ráno nechávala na stole, protože
brzo opouštěli dům. Mohli jsme si dát, co jsme chtěly – třeba cereálie, džem s chlebem, šunku, sýr… výběr byl velký. S finskou spolubydlící jsme snídali společně. Večeři nám vždy uvařila paní, u které jsme bydlely. Obědy jsem si kupovala většinou někde ve městě.

Je něco, co bys třeba doporučila ostatním, kteří chtějí do zahraničí na jazykový kurz vycestovat, nebo jestli máš nějaké osobní tipy?
Pokud nad tím přemýšlíte, tak určitě jeďte, je to opravdu obří zkušenost. Pokud vycestuji příště, tak si vyberu brigádu v zahraničí. Myslím, že na začátek je jazykový kurz dobrý, ale bylo to jenom 14 dnů. Chtěla bych déle, aby se mi angličtina zlepšila ještě mnohem více. Ale na druhou stranu jsem takto někam jela poprvé a  nedokážu si představit, že bych tam napoprvé musela zůstat třeba 2 měsíce.
Osobně mě hodně překvapilo, jak to vlastně v Anglii funguje. I když je ta země kousek od nás, určitě
se mnoho rozdílů najde. Minimálně to, že se tam jezdí vlevo, což je pro mě strašně chaotické. Trvalo mi 14 dní, než jsem si na to zvykla. 🙂 A potom zase týden v Česku, než jsem si na to odvykla. 🙂 Obecně všichni Angličané byli strašně striktní. Třeba v dodržování časů a pravidel. Přes to nejede vlak. Myslím, že Češi jsou takoví, že hodně věcí neřeší.