Tři měsíce v Řecku: Má cesta za dobrodružstvím

Někdy ty nejlepší příběhy začínají jedním odvážným krokem do neznáma. Tohle je můj příběh o tom, jak jsem se pět dní po maturitě sbalila a odletěla sama do Řecka za prací a dobrodružstvím.

Odvaha začít

Už v listopadu, kdy většina mých spolužáků řešila především maturitu, jsem já snila o něčem větším. Věděla jsem, že nechci strávit léto po maturitě jen tak – toužila jsem po dobrodružství. A tak přišlo rozhodnutí, které mi změnilo život: tři měsíce v Řecku.

Zpočátku šlo všechno jako po másle. Pohovor s hotelem? Hračka. Papírování? Žádný problém. Měla jsem dokonce jet s kamarádkou! Ale jak už to v životě bývá, plány se mění. Dva měsíce před odletem mi kamarádka oznámila, že nikam nejede. V tu chvíli jsem stála před rozhodnutím: vzdát to, nebo skočit do neznáma sama?

První kroky v nové zemi

Rozhodla jsem se skočit :-). A tak jsem se jednoho dne ocitla sama na letišti v Řecku, odkud mě taxík odvezl do malebného městečka na poloostrově Chalkidiki, jen půl hodiny od Soluně. Můj nový domov? Moderní pokoj sdílený se dvěma Řekyněmi. I když byla jazyková bariéra zpočátku výzvou, dnes můžu říct, že lepší spolubydlící jsem si nemohla přát.

První týden? Ten byl jako horská dráha emocí. Nekonečné papírování (možná víte, jak to v Řecku chodí a na vše mají čas), samota a stesk. Přiznávám bez studu – brečela jsem skoro každý den. Být sama v cizí zemi, bez jediného krajana v dohledu, není procházka růžovou zahradou.

Když se život otočí o 180 stupňů

Ale pak přišel zlom. S druhým týdnem jsem nastoupila do jedné ze šesti hotelových restaurací jako asistentka číšníka – a můj život se kompletně změnil. Najednou jsem byla obklopena úžasnými kolegy, našla si skvělé přátele a dokonce potkala svého přítele.

Po měsíci tvrdé práce přišlo povýšení – z asistentky na hlavní číšnici. Místo sklízení talířů jsem se naučila pracovat s PDA systémem a stala se plnohodnotnou součástí týmu. Pracovní doba 13:30 – 22:00 mi jako sově dokonale vyhovovala, a když k solidní výplatě přibylo každý měsíc ještě 20€ spropitného, nemohla jsem si stěžovat.

Chci také do Řecka

Večery plné zábavy

Nejkrásnější momenty? Ty přicházely po práci. Večerní posezení v barech a restauracích s kolegy, kteří se mezitím stali přáteli. Dokonce jsem s nimi oslavila své kulaté narozeniny! Každý volný den (a měla jsem dva týdně) byl malým dobrodružstvím.

Loučení a co mi Řecko dalo

Tři měsíce utekly jako voda a najednou tu bylo loučení. Těžké, uplakané, ale plné vděčnosti. Tahle zkušenost mě posunula dál, než jsem si kdy dokázala představit. Vystoupila jsem ze své komfortní zóny, zdokonalila angličtinu (být jediná Češka má své výhody!), poznala úžasné lidi a ochutnala božské řecké jídlo.

A víte co? Už teď vím, že se tam jednou vrátím. Protože někdy ty nejlepší příběhy nezačínají slovy „bylo, nebylo“, ale odvážným „proč to nezkusit?“

P.S.: Pokud přemýšlíte o podobném dobrodružství, mám pro vás jednu radu – jděte do toho! I když se začátek může zdát těžký, stojí to za to.

Natálie