Orange, Texas, USA

Takže celkově se tu mám fakt skvěle, vše jde bez nějakých větších problémů.

Cesty sem jsem se na začátku trochu obávala, přece jen jsem letěla úplně sama na jiný kontinent, ale nakonec jsem si to velmi užila. Na letišti mě vyzvedla moje host-family a odvezli mě domů. Pamatuju si, že první dny/týdny, co jsem tu byla, v jejich domě, v mojem novém pokoji, byly úplně zvláštní, moc jsem nevěděla, co se sebou. No ale teď téměř po 4 měsících, se tu už cítím jako doma, mám úžasnou host-family, která se fakt snaží mi vyjít vstříc, rozumíme si, hodně se společně nasmějeme… A už jsem si zvykla i na všechny věci, co dělají trochu jinak, stejně tak i na všechny ty rozdíly v tom, jak to tu funguje ve škole, v obchodech, v restauracích… všude. Nejprve to ale byl ten pravý kulturní šok. 😀

Škola je tu výrazně jednodušší než na Slovensku a ve většině předmětech bereme věci, co jsme doma už dávno probírali. Škola mi však zabere poměrně hodně času – každý den máme 8 (každý den stejných) hodin, což je nudnější jak u nás. Mám tu ale mnoho kamarádů, všichni jsou velmi milí a mají rádi exchange studenty (v mojí škole je nás 5).

Po škole mívám tréninky basketbalu, 3h každý den – sport se tu bere fakt vážně. Často míváme tréninky i během prázdnin nebo v šest ráno. Zápasy míváme tak jednou až dvakrát do týdne. Je to opravdu docela namáhavé, ale baví mě to. A být ve sportovním týmu v Americe – to je úplně něco jiného s tou jejich school spirit – to se musí zažít.

Bydlím v malém městě, což je někdy trošku omezující. Skoro nic tu není – žádné kino, obchoďáky apod… Nejezdí tu MHD a kvůli tomu, že tu nemůžu řídit, tak můj pohyb závisí na mé host-rodině. Samozřejmě jsou ochotní mě někam dovézt, když potřebuju, ale přece jen větší volnost by byla k nezaplacení.

Na druhou stranu s mojí host-rodinou hodně cestujeme do jiných států, což je úplně úžasné. Za 3 měsíce jsme stihli navštívit Mississippi, Louisianu, Californii, Washington DC a už plánujeme další výlet do Mexika.

Jediný menší problém, s kterým se tu setkávám poměrně často, je moje kreditka. Rodiče mi posílají kapesné na účet, což je můj jediný zdroj financí a v mnoha obchodech mi platba napoprvé neprojde. Občas se stane, že mi to nejde ani na pátý či šestý pokus.

Ale celkově tento pobyt hodnotím velmi pozitivně, jsem ráda, že tu jsem a že zažívám to, co zažívám. Opravdu to stojí za to. Všechny ty vzpomínky, zážitky… Je to tu úplně jiný svět, který je sranda objevovat.