Limassol, Kypr – obsluha v restauraci

Naše klientka Michaela nám odpověděla na několik našich otázek týkajících se pracovního pobytu  na krásném slunečném ostrově Kypr.

1. Co Vás vedlo k tomu vydat se na Kypr?

Chtěla jsem si něco přes léto vydělat a zároveň být v zahraničí a vystříbřit angličtinu.

2. Zdálo se Vám vyřizování pobytu složité? Jak dlouho to trvalo?

Zdálo se mi to až moc jednoduché,  upřímně. Chtěla jsem odjet jen na léto a poprvé zavolala v prosinci. Hned jsem dostala všechny informace telefonicky i na email a pote poslala CV. Paní Svobodová mi byla nápomocná po celou dobu. Nabídku jsem měla do dvou dnu, prošla jsem rychlým pohovorem a za týden kupovala letenky. Šlo to jak po másle.

3. Jaký je Váš dojem z dané země?

Kypr mi připadal jako každá jiná země na jihu. Lidé jsou velice přítulní a usměvaví. Nechci nikoho mást, má i druhou stranu mince. Vše je tady pěkně opožděné, protože život tu začíná po západu slunce. Autobusy, které měly jezdit co 20 minut, přijížděly po 3 minutách tři za sebou a pak hodinu nic. Taky se hodněkrát stalo, ze prostě na zastávce nezastavil, i když tam stáli lidi.

4. Mohla byste nám popsat ubytování?

Měla jsem původně být ubytovaná se slešnou ze Srbska, ale z důvodu, že pokoj ještě nebyl uklizený, mě poslali do „prozatímního“ ubytování (kde jsem nakonec strávila cely svůj pobyt). Měla jsem pokoj pro sebe. Byt s obrovskou kuchyní, obývacím pokojem a dvěma koupelnami jsem sdílela se svým bulharským superviserem z práce. Byt měl vše, co jsem potřebovala. Byl 5 minut od zastávky autobusu i od pláže. Pod budovou to sice žilo celou noc, ale po chvíli jsem si zvykla.

5. Jak vypadal Váš typický pracovní den?

Hodně záleželo na dnu v týdnu.  Pondělí/úterý byly spíš uklízecí. Doplňovali jsme a uklízeli stanoviště, leštili příbory, skleničky a tak.
Pátek/sobota/neděle tak pozvolné nebyly. Začínali jsme na 9 ráno s přípravami rezervací, nošením lehátek a ručníků na místo a v 10 otevírali. O víkendech se nikdo z nás nezastavil a pod sluníčkem jako včelky všichni pilně pracovali a poskakovali mezi zákazníky. První přestávku jeden z nás slavil až kolem 5-6 odpoledne. Nebyla to sranda a občas se to upřímně ani nedalo zvládat. Ale byli jsme super tým a pomáhali jsme si. Každý den začínal s oblíbenou hláškou: „We’re gonna be fu*ked today.“

Některé dny jsme měli privátní party (svatby, firemní akce, narozeniny) a ty jsme obsluhovali až do rána. Další den jsme buď začínali na 15h nebo měli volno.

6. Co obvykle děláte ve volném čase?

Volno jsme dostali většinou po silném víkendu, takže se toho moc ani nedalo. Bolelo mě celé tělo, byla jsem hodně ospalá a unavená z chození. Spala jsem do 10 a pak šla ležet na pláž nebo si vyšla na dýmku s kolegy z práce. Jeden týden mě navštívili rodiče, tak jsem byla i mimo město.

7. Co Vás v dané zemi mile překvapilo? Jak byste popsal/a typicky místního člověka?

Překvapilo mě množství ruských obyvatel. Ruštinu jsem slyšela víc než řečtinu.  Naše restaurace byla hodně low-staffed. A taky jsem tam byla jediná holka. Chvilku tam byla jiná brigádnice, ale jen mladá dívčina, která leštila skleničky.

Typicky místní člověk buď něco vlastní a obsluhuje nebo vyrábí a pak prodává turistům. Jakéhokoli kypřana, co jsem poznala, spadal do této kolonky.

9. Jaký je největší zážitek z pobytu?

Největší zažitky mám z obsluhování židovské svatby. Chystání trvalo skoro cely den s přísnými pravidly stolování a zapamatování si každého chodu a alkoholu, který servírujeme.

Začínalo to vítáním hostů u vchodu s vínem, šampaňským a appetizery. Pak jsme sledovali krásný obřad a šlo se na obsluhování stolů. Byla jsem z části i tzv. paso, který s dalšími 4 donášela jídla ke stolům, opět s přísnými pravidly, jak a kdy jídla na stůl pokládat. Jednalo se o sdílený salát s pomazánkami a bagetkami, hlavní chod a dezert.
Celá akce pokračovala až do 4 rána i s úklidem.

10. Splnil pobyt Vaše očekávání?

Rozhodně. Dal mi mnohem víc. S majitelem i manažery jsem si neskutečně sedla. Dali mi i svá privátní čísla, abych se mohla ozvat, případně i přijet znovu pomoct v dalších letech. Majitel mi i navrhl povýšení na manažera jedné části restaurace.

11. Doporučila byste program ostatním zájemcům?

Ano, určitě doporučila. Poznáte nové lidi a něco se přiučíte. Připadá mi to i hezké mít to v životopise.

ALE. Je to fakt práce. Bylo mi to řečeno předem, byla jsem na to i připravená, ale dovolená to fakt nebyla. Ve smlouvě je sice 48 hodin týdně bez přestávek, ale když byly svatby, akce a tak, oslavovala jsem 72 hodin s 20 minutami přestavek denně. Ještě v tom vedru pobíhat plně oblečená mezi zákazníky celý den. Neskutečně mě to bavilo, to musím říct. Vžila jsem se do toho a jsem moc ráda za tuhle zkušenost.

Bylo mi i řečeno, že tam měli přede mnou 2 česky, které pořád mrčely a vzdaly to po 2 týdnech.

12. Uvažujete v budoucnu o dalším pobytu v zahraničí?

Ano. Budu cestovat, dokud ještě můžu a nic mě doma nedrží. Na hodně pobytech už jsem byla, ale stále mě láká Kanada a Nový Zéland.

Hezký den

Michaela