Kalifornie, USA

Plním sen, který si vysnilo mé čtrnáctiletá já. Na pár let jsem na něj zapomněla a smířila se s tím, že se nikdy nesplní. Ale teď jsem tu! V USA v Kalifornii a dokonce jen 15 minut od LA. Pořád tomu nemůžu uvěřit a to už tu jsem přes měsíc.

Dva roky zpět jsem byla aupair v Anglii, takže když mě to pak v Česku přestalo bavit, věděla jsem přesně co chci. Zkusit žít v USA. Hlavní moje priorita byla, najít si rodinu, která mi bude stoprocentně vyhovovat! Nezáleželo mi na místě, dokonce jsem počítala s tím, že budu někde na konci světa, kde to nikdo nebude znát. Ale tady platilo, když to nečekáš- stane se to  Po pár hovorech s rodinami jsem si nejvíc sedla právě s tou ze slunné Kalifornie. Né že bych byla fanda čtyřiceti stupňových veder, ale jak říkám, vybrala jsem si rodinu, ne místo.

Původně jsem měla odletět 11. května 2020. Ale co se nestane, že. Kvůli covidu se mi datum odletu posouvalo každý měsíc a nikdo nevěděl jak to bude. Přizpůsobila jsem se a věřila jsem, že se to mělo stát. A prostě až bude možnost tak pojedu. A ta možnost nastala.

2. srpna jsem konečně letěla, ale do Istanbulu. V Istanbulu jsem byla asi s dalšími 25 aupair celé 2 týdny než jsme konečně mohly pokračovat do USA. Moc jsem si to tam užila a poznala skvělé holky se kterými jsem pořád v kontaktu.

Let z Istanbulu do LA trval skoro 14 hodin, bylo to moje nejdelší úterý v životě.
Bála jsem se vítání s rodinou, protože u nich sice bylo šest odpoledne, ale moje tělo mělo 3-4h ráno. Ale bála jsem se úplně zbytečně. Host dad je pilot, takže ví jaké to je. Takže prvních pár dní mě nechali odpočívat a zvykat si na čas. Tedy kromě druhého dne, kdy mě vzali na covid test 😀 Výsledek přišel hned další den- negativní.

S dětmi jsme si sedli a s host parents, myslím, ještě víc! 2 ze 3 dětí mají online školu, takže první dny jsem si hlavně hrála s tou nejmenší, teď už jim pomáhám i při online škole, dělám jim obědy a tak. Občas děti neposlouchají a dělají bordel. V těch chvílích vždycky plánuji cestu domů. Ale pak jsou chvíle, kdy ke mně jedno z nich přijde, obejme mě a popřeje mi dobrou noc a to za to stojí 
Host parents mi skoro každý den děkují za pomoc, dávají mi najevo, že jsou rádi že jsem konečně s nimi, snaží se mě brát na výlety, ikdyž je to v téhle době těžší a jídla mi kupují ažaž. No a cítím se tu dobře! 🙂
Mějte se skvěle a jděte do toho!
Klára