Jarka, program COOL HOSPITALITY, podzim 2016

Přečtěte si zkušenost naší koordinátorky Jarky z Brna s programem COOL Hospitality:

Moje zkušenost se zahraničním pobytem

Ahoj cestovatelé a cestovatelky 🙂

V tomto článku bych se ráda podělila o to, jak jsem se dostala k mému prvnímu dlouhodobějšímu pobytu v zahraničí a jak jsem celý pobyt nakombinovala. Může to být inspirace pro ty z vás, kdo o něčem takovém přemýšlíte … nebo si chcete jen počíst 🙂

Jak to všechno začalo

Do zahraničí jsem se rozhodla jet po 11 letech ve stejné práci, která mě sice baví, ale chtělo to na čas prostě změnu. Velká výhoda byla ta, že můj šéf souhlasil s neplaceným volnem na půl roku. To mi usnadnilo rozhodování – nebudu si muset po návratu hledat novou práci 🙂

Moje vize byla, že si vezmu volno 6 měsíců, z nichž 3-4 měsíce budu pracovat v Anglii a zbylé 2 měsíce za vydělané peníze pojedu cestovat do Asie. Ideální stav, po anglickém dešti se pěkně ohřát.

Do Anglie? Nojo, ale co tam budu dělat?

Protože pracuju v agentuře, která práci v zahraničí přímo zařizuje, volba byla jasná – zajistím si pobyt sama 🙂 Konkrétně jsem si vybrala jet pracovat do hotelu ve Velké Británii, protože je předem vše zajištěné, do Anglie jsou levné letenky a vše lze zařídít i během týdne. Další výhoda je, že hotely zajišťují ubytování a většinou i jídlo v rozmezí 30-70 liber za týden a to vše si strhávájí až z výplaty. Já jsem dostala umístění v národním parku Lake District, což je asi 2 hodiny nad Manchestrem. Hotel byl na samotě a za ubytování a plnou penzi jsem platila 35 liber týdně, což je asi 1200,- Kč týdně, takže paráda.

Průběh zařizování

Vyplnila jsem přihlášku, poslala do partnerké agentury a 12.8. jsem dostala email, že budu mít pohovor s jedním hotelem. Mrkla jsem se na detaily a byla jsem příjemně překvapená, protože hotel byl v národním parku u jezera a kolem samé hory. Hory miluju, takže jsem byla nadšená.

Telefonický pohovor s managerem

Pohovor byl domluvený na pátek. S tehdejším přítelem, se kterým jsme měli jet jsme si pohovor nacvičovali, abychom nezůstali pak mlčet jako ryby. V pátek jsme kolem 17 hodiny nedočkavě seděli kolem telefonu, oba nervózní, nadšeně jsem tedy souhlasila s návrhem, že bychom si před tím mohli dát panáka 🙂 Kolem 17:15 zazvonil telefon a volal manager hotelu, který prvně mluvil s Honzou a pak se mnou. Nekonaly se žádné otázky typu zkušenosti atd, ale Ivan (manager) se nás ptal spíše na to, jak dlouho jsme spolu, na zájmy a když jsem se zmínila, že ráda běhám, nadšeně odpověděl, že nás bere. (A pak že musí být kvalitní životopis!) Pozice měla být general asistent, tedy mix obsluhy, pokojské a výpomoc v baru, prostě co bude potřeba. Odjezd jsme domluvili pro mě na 4.9. a pro Honzu na 15.9. kvůli práci.

Přípravy na cestu

Poté samozřejmě nastalo velké balení, protože jsem předtím takovou dobu a natož v zahraničí nikde nebyla. Nakoupila jsem bílé košile, černé sukně, adaptér do zásuvky, nový notebook a další drobnosti. Zavazadlo jsem si zaplatila jen 20kg, což úplně stačilo, protože v Anglii je levno (hlavně sportovní vybavení), takže se nakupovalo a nakupovalo a zpátky jsem si musela extra 15kg připlatit 🙂

Po zakoupení letenky jsem dostala přesný itinerář, jak se dostat do hotelu.

Odléééét

Přišlo 4.9. a kamarádka mě odvezla do Bratislavy na letiště. Naštěstí jsem nasedla do správného letadla. Poprvé jsem letěla sama, tak jsem měla trošku strach. V Manchestru na letišti jsem se zorientovala a vyrazila směrem na vlak. Určitě doporučuju koupit si předem jízdenku, protože je to klidně o 80% levnější. Používala jsem stránku www.trainlines.co.uk Pokud zvolíte vyzvednutí letenky z automatu na nádraží, je potřeba mít u sebe platební kartu, kterou se rezervace dělala, protože ji musíte při vyzvednutí letenky strčit do automatu kvůli identifikaci. Asi po 3 hodinách jsem konečně dorazila do Keswicku, odkud jsem si vzala taxi do hotelu. Řidič taxíku se mně hned ptal odkud jsem a co tady plánuju dělat, tak jsem hned měla možnost oprášit angličtinu. Cesta z Keswicku byla krásná, silnice vedla kolem jezera, kolem samé hory, ovce … a já 🙂

Pohled z autobusu…

Po 15 minutách jsme stanuli před hotelem.

Wow, tak jsem tady …

Na recepci o mě naštěstí věděli, takže jsem hned dostala klíček od pokoje, který byl v domě pro zaměstnance hned naproti hotelu. Byla jsem taky příjemně překvapená, přivítal mě asistent managera Boris, který byl Slovák = podpora v rodném jazyce – paráda 🙂

 

Staff house                                                       Staff house z dálky

 

Můj 1. pokoj, asi za týden jsem si ho vyměnila za větší

 

Tzv. Conservatory, která byla součástí baru

Kolem 9 večer jsem dostala v hotelu večeři a Boris mi vysvětlil, kdy mám druhý den přijít, dal mi rozpis směn a řekl takové ty praktické záležitosti. Měla jsem začít pracovat hned druhý den ráno. Poté jsem se seznámila se všemi v kuchyni, což bylo fajn, aspoň jsem si všechny hned prohlédla 🙂

Můj první pracovní den

První den jsem měla naplánovanou ranní směnu od 8:00 – 12:00 a pak večer 18:00 – 22:00. Ráno jsem přišla na snídaně a bylo mi řečeno, že prvních 14 dnů jsem na směnách extra, že se s mou prací jakoby nepočítá a budu vždycky s někým, kdo mě bude učit, což bylo super, protože jsem se mohla všechno v klidu naučit. První den jsem připravovala konvičky s kávou a čajem, nosila je na stoly a pak zase použité nádobí sklízela. Nic těžkého. Pro mě byl jen trochu stres, když přišlo hodně lidí zaráz a nakupilo se třeba 10 objednávek. Člověk musí zachovat chladnou hlavu a dívat se vždycky jen na první 3 lístečky, aby těch objednávek vypadalo opticky míň 🙂 Snídaně byly do 10:00, jak hosté odešli, měli jsme 15 minut pauzu na snídani, všichni z ranní směny jsme si sedli kolem stolu, povídali si atd. Po prvé jsem ochutnala typical English breakfast – fuj! Po snídani se chystaly stoly v restauraci na večeři a dělaly se nějaké věci v kuchyni a ve 12:00 končila ranní směna.

nachystaná restaurace

Kolem 12:00 jsme si mohli dát oběd a měla jsem volno až do 18:00. Trochu mě bolely nohy, přece jen jsem byla zvyklá sedět celý den v kanceláři.

Na večerní směnu jsem byla přiřazena k Rakušance Hannah. Večeře byly 5 chodové, takže jsme nosili na stoly vybrané chody a poté je sklízeli. Jelikož hostů bylo kolem 80, krát 5 chodů, byl to celkem šrumec. Pro mě byl největší problém dát na stůl příbory podle objednávky, protože byly samozřejmě speciální na předkrm, prostřední chod, steak, sladkosti, ryby atd, takže jsem v tom ze začátku hodně tápala. Naštěstí hosté byli většinou staří a milí, tak se spíš dobře bavili, když jsem tam s příbory šermovala, než že by byli nervózní, že mi to trvá. Mně přišlo vtipné servírování hlavního chodu, který se servíroval z velkého stříbrného vozíku, pod kterým hořel plamen.

Kuchyř s bílou čapkou zakrojil pečeni a já jsem musela každému hostu jednotlivě kleštičkami servírovat přílohu – např. brambor, brokolici, hrášek s otázkou, ještě jeden hrášek sire, brambůrku lady atd., leckdy skončila brokolička či hrášek v klíně sira nebo lady 😀 Na pokoj jsem se dostala po 22 hodině, totálně zničená, protože člověk se ani na minutu nezastaví, škoda že jsem neměla v kapse krokoměr.

Můj 2. (krizový) pracovní den

Druhý den jsem dělala zase snídaně a pro změnu jsem opékala a nosila toasty. Večeře jsem dělala to samé, co včera, ale říkala jsem si, že už bych to mohla zkusit sama. Asi po 20 minutách jsem se od Hannach oddělila a chodila sama. JENŽE, plná restaurace, všude shon, všichni pobíhali, já jsem zpanikařila a tak trochu začla v kuchyni brečet. Boris mě vzal stranou, uklidnil mě a řekl, ať to nehrotím a chodím zatím s někým, tak jsem se zklidnila, spravila make-up a bylo to dobré.

Můj 3. den a konečně volnóoóó

Další den byla středa a to jsem měla volno a jelikož ho mělo i dalších 5 lidí, Boris mi řekl, že pojedou do Keswicku na kulečník. Nadšeně jsem souhlasila. Bylo nás nakonec asi 7, včetně managera hotelu. Šli jsme si prvně sednout do pubu, potom na kulečník a pozdě odpoledne padl návrh, že půjdeme na golf. Nikdy jsem ho předtím nehrála, ale co už, aspoň se něco přiučím. Po golfu zase pub, pak jsme si všichni vzali pizzu take away a šli to sníst k Ivanovi (managerovi) do bytu. Zábava byla super, takže jsem si říkala, že je to tam lepší než v Brně.

Golf master 🙂

 

Příroda a jezero v okolí

Zaučuji se na novou pozici v baru

Takhle probíhaly asi první 2 týdny, kdy jsem se do všeho zaučovala. Myslím si, že už po týdnu jsem byla schopná pracovat normálně sama. Od 3. týdne jsem začla chodit na výpomoc do baru, kde jsem roznášela nápoje a jídlo na stůl a večer jsem dělala hostesku a vodila hosty z baru ke stolu do restaurace. Bylo to lepší než v restauraci, s hosty se dalo vykládat a angličtina se rychleji zlepšovala.

 

A to už jsem já v plné polní 🙂

Nic není dokonalé

Někdy v mém 3. týdnů se z nemocenské dovolené vrátila restaurant managerka Cath. které je asi 60 let a v hotelu pracuje už 39 let. I s Ivanem si z nás nových pořád dělali srandu, že počkejte na Cath, ta vás postaví do latě. Říkala jsem si, že to zvládnu, protože z ČR jsem byla zvyklá z práce na super kolektiv i šéfa. Asi jsem měla v životě štěstí, ale nikdy jsem v práci nenarazila na někoho, kdo by mě vyloženě nesedl, takže jsem se do práce vždycky těšila. Nastalo pondělí, dorazila jsem do kuchyně a seznámila se s Cath. První dny byla v pohodě, ale po pár dnech se ukázala v pravém světle. Na každém si něco našla, pořád každého peskovala a pomalu každému diktovala, kdy má jít na wc. Připadla jsem si vedle ní jako zpátky na základce. Ze začátku jsem to brala v pohodě a v duchu jsem si myslela svoje, ale když si na vás někdo něco najde 20x denně, tak už vám to pohodu naruší. Honzovi tenhle typ práce moc nesedl takže asi po 1,5 měsíci odjel, tak jsem zůstala sama. Cath měla bohužel často svoje nálady, takže asi po 2 týdnech jsem měla našponované nervy a říkala jsem si, jestli to mám za potřebí. Měla jsem nějaké peníze našetřené a měla jsem se kam se vrátit, na druhou stranu jsem si říkala, že jsem sem jela za zkušeností, angličtinou a něco si vydělat a přece to po 1,5 měsíci nevzdám. Zatla jsem zuby, myslela pozitivně,a říkala si, že je to jen na 3 měsíce a potom budu cestovat a relaxovat.

Můj volný čas

Co se týče volného času, tak hodně záleželo, jaké jsem měla směny. Jak už jsem psala, některé směny byly snídaně a večeře, někdy od 15:00 – 22:00, někdy 8:00 – 12:00 a pak 14:00 – 22:00. Já jsem přijela na začátku září a musím říct, že až do 1.11. byl pořád plný hotel, takže v září i říjnu jsem měla týdně 45-50 hodin. Tím, že mi je nad 25 let jsem měla tu vyšší hodinovou sazbu 7,20 GBP hod., takže jsem se motivovala tím, že jsem si každý den psala, kolik jsem vydělala. Přece jen 220Kč na hodinu je super 🙂 Takže zpět k volnému času, někdy jsem odpoledne šla ven, protože jsme měli hned za hotelem hory, někdy jsem jela do Keswicku, který byl vzdálený asi 15 minut busem. Jako zaměstnanci jsme mohli využívat zdarma lodičky do Keswicku. Dále jsme mohli zdarma využívat wellness v hotelu, který byl vzdálený asi 10 minut pěšky. Ve wellness byla posilovna, sauna a bazén. Takže jsem chodila hodně cvičit. Taky jsem se jela párkrát podívat po Lake District třeba k moři, na exkurzi do pivovaru atd.

 

Na výletě u moře v přístavu Whiteheaven

Hřebenovka kousek od hotelu

Ještě v září bylo azuro a 30 stupňů. Kdo říká, že v Anglii pořád prší …. ten tu nebyl 🙂

 

Dámská jízda v Tapas baru                         Na Halloween byla vyhlášena soutěž o nejhezčí dýni. Sice jsem se neumístila, ale snaha byla 🙂

Kolik je možné si vydělat

Anglie je na výdělek super. Jak už jsem psala, měla jsem štěstí, že jsem v kategorii nad 25 let, což je ta nejvyšší možná sazba. Navíc jsem platila jen 35 GBP týdně za ubytování a plnou penzi, což byla pecka, to je nějakých 1100Kč.

Co se týče daní, tak na sociální a zdravotní pojištění platíte 12% z částky nad 155 GBP, kterou vyděláte za týden. Takže když jsem měla třeba 40 hodin, to máte 40 x 7,20 = 288 GBP týdně, minus 155 GBP = 133 GBP a z toho je 12% necelých 16 GB. Minus 35 GBP strava a ubytování a jste na čistém zisku 237 GBP, čili 7300Kč.

V případě, že jsem pracovala 50 hodin týdně je čistý zisk 300 GBP/týdně, což je nějakých 9300Kč/týdně.

Daň z příjmu je 20% z hrubé mzdy, ale pokud si za rok, resp. za zdaňovací období od 1.4. do 31.3. vyděláte méně než 10 700 GBP / rok , tak tu daně neplatíte nebo se vám vráti. Já jsem věděla, že budu v Anglii jen 4 měsíce, takže si určitě nevydělám víc, takže jsem počkala na 1. výplatnici a tam byl TAX CODE jiný než 1100L, zavolala jsem na úřad Tax Revenue, řekla jsem jim, že jsem dostala výplatní pásku, kde mi strhli vysoké daně (konkrétně nějakých 220 GBP/měsíc) a že bych chtěla změnit tax code. Oni si to poznačili a na další výplatnici už jsem měla ty daně vrácené a nestrhli mi z další výplaty žádné.

Za těch 11 týdnů, co jsem tu byla jsem si vydělala asi 100 000,- Kč. Je ale pravda, že jsem tu i hodně utratila. Jsem typ člověka, co má rád různé outdoor vychytávky a na to je Anglie ráj. V Keswicku bylo plno obchodů jako Mountain Warehouse, Field & Treck a cely byly o 50% nižší než u nás, odjížděla jsem s novou (a plnou krosnou) a věcmi jako nepromokavé návleky (které se vám mimochodem v Anglii hodí), hamaka, filtr na vodu apod. Taky jsem hodně jezdila na výlety nebo nakupovala jídlo bokem. Ale v hotelu bylo plno těch, kteří jeli do Anglie třeba na 2 roky a kteří seděli doma na pokoji nebo chodili jen do okolí, aby za tu dobu, co tam jsou co nejvíc ušetřili. Po roce můžete mít základ na hypotéku nebo slušný obnos na dlouhé cestování.

 

Od poloviny listopadu už byl na hřebenech sníh.

V hotelu jsem skončila v pondělí a letenku jsem měla až na čtvrtek ráno z Manchestru, takže jsem na 2 dny vyrazila do Liverpoolu ještě s jednou holčinou z Finska.

 

China Town v Liverpoolu.                            A China food, konečně změna po britské stravě.

I can not leave England without having sticky toffee pudding! Jak budete v Anglii, tak si to určitě dejte, je to hodně sladký dezert, ale it is a must 🙂

Když bych měla svůj pobyt shrnout, můžu říct, že to byla zkušenost. Zajímavá zkušenost. I když byly dny, kdy jsem byla naštvaná a nebavilo mě to, bylo mnohem víc těch dnů, kdy jsem se do práce těšila a pobyt si užívala. Hlavně jsem si zlepšila angličtinu, vydělala peníze, poznala jsem spoustu lidí z různých států, když budu chtít, mám možnost jet na návštěvu do Rumunska, Finska, Nový Zéland … Tohle v ČR nikdy nezažijete. Pobyt v zahraničí bych dala jako povinnost všem. Klidně jen na léto, klidně na 2 měsíce, ale zkuste to. Cestování je nakažlivé a jak ho jednou okusíte, nebudete chtít přestat. Ale nikdy není pozdě začít, tak jděte do toho 🙂

Kdyby vás k práci v Anglii cokoliv zajímalo, klidně mi napište na jarka@coolagent.cz 🙂

P.S. V Anglii jsem skončila na konci listopadu a prosinec a leden jem strávila ve slunné Asii a procestovala Thajsko, Vietnam a Barmu, takže to určitě stálo za to! Takže pokud se rozhodete, že do Anglie taky vyrazíte, ráda vám se zajištěním pomohu, od března jsem zpět v pobočce COOLAGENT Brno. See you!

P.S.2. Ještě jedna motivační ochutnávka z Asie (po pořadě Thajsko, Vietnam, Barma:

  

P.S. 3, Kam jsem vyrazila další podzim 2017/2018? Do Sydney! A o tom zase v dalším ohlasu 😉