Au Pair USA – Maryland

Co Vás přimělo stát se Au Pair a proč jste si vybrala právě USA?

Práce s dětmi mně vždy bavila a veškeré moje aktivity se zaměřovaly na práci s dětmi včetně mé školy, protože jsem vystudovaná dětská sestra.

Velmi dlouho jsem hledala způsob jak spojit moji vášeň pro cestování a lásku k dětem dohromady a toto byl skvělý kompromis. Nehledě na to, že je to příležitost poznat zcela jinou kulturu a to až „za velkou louží“. Samozřejmě zlepšení se v angličtině se stává takovým bonusem, který se v budoucnosti určitě neztratí.

USA jsem si vybrala proto, že mě tato země velmi fascinovala její rozmanitostí nebo kulturou a vidina amerického snu je sama o sobě velkým lákadlem.

Jak vypadal Váš první den/týden v USA? Vzpomenete si na první dojmy a pocity?

Můj první den v USA byl plný emocí, protože jsem byla natěšená, zvědavá, ale pochopitelně i hodně nervózní. První den jsem já a spousta dalších aupair strávili v hotelu, kde jsme prošli rychlým školením. Byla úleva vidět tu spoustu dalších slečen, které se rozhodly udělat to stejné velké rozhodnutí. Byl to zároveň prostor pro mě najít si potencionální kamarádky, které budou bydlet ve stejné oblasti jako já. A věřte mi, když řeknu, že mít tu kamarády je jedna z nejdůležitějších věcí. Pamatuji si, že se ve mě míchaly pocity, které jsem ani já sama nedokázala popsat, protože jsem si uvědomovala, jak daleko od rodiny a přátel jsem, a že mě teď čeká naprosto jiný a nový život.

První týden byl hlavně o seznamování a zvykání si na nové prostředí. Rodina se opravdu snažila, abych se cítila jako doma – byli velmi ohleduplní a na všechno šli pozvolna, což mi hodně pomohlo. Měla jsem velký strach z angličtiny, ale překvapilo mě, jak trpělivě ke mně přistupovali. Všichni se mi skvěle přizpůsobili a díky tomu jsem neměla problém porozumět.

Postupně jsem se také seznamovala s dětmi. Stejně jako si ony musely najít cestu ke mně, i já jsem si hledala cestu k nim. Věřila jsem ale tomu, že všechno má svůj čas. Každé dítě je jiné, potřebuje prostor a důvěru, aby se mohlo otevřít a cítit se bezpečně. Celkově to byl intenzivní týden, ale velmi krásný začátek nové etapy.

Co Vás v americké kultuře nebo běžném životě nejvíc překvapilo nebo šokovalo?

Nejvíc mě příjemně překvapila otevřenost a přátelský přístup Američanů. Lidé se tu často usmívají, zdraví vás hned při vstupu do jakéhokoliv podniku – ať už jde o kavárnu, restauraci nebo obyčejný obchod s potravinami. Téměř pokaždé se mě někdo zeptá, jak se mám. I když neočekávají upřímnou odpověď, stejně mi to zlepší náladu a působí to mile.

Naopak trochu mě zaskočily typicky americké porce jídla. V restauracích dostanete takové množství, že je téměř nemožné všechno sníst. Naštěstí je běžné si zbytek nechat zabalit s sebou, což jsem začala brzy dělat pravidelně.

Dalším překvapením bylo množství polotovarů. Spousta Američanů nechce trávit čas vařením, a tak je běžné, že mají doma zásobu mražených nebo hotových jídel, která stačí ohřát v mikrovlnce a během pár minut je hotovo. Byla to pro mě změna, protože u nás se přece jen víc vaří „od základu“.

Všichni tu mají auto, na jednu rodinu třeba 2 až 3 auta, která využívají i na velmi krátké vzdálenosti. Chození pěšky zde není úplně běžné.

Samozřejmě největším překvapením pro mě byl styl výchovy dětí, který se výrazně liší od toho, na co jsme zvyklí v Česku. Děti tu vyrůstají ve víc liberálním prostředí – klade se velký důraz na jejich emoce a potřeby. Zatímco u nás bychom některé situace možná popsali jako rozmazlenost, tady se na to dívají jako na přirozený projev emocí nebo náročné období, kterým dítě právě prochází.

Naštěstí výchova je vždy o vzájemné domluvě, a moje hostitelská rodina byla otevřená mému přístupu. Dokonce přivítali i trochu té „české přísnosti“.

Chci také do USA

Jak vypadá Váš běžný pracovní den? Jaké povinnosti máte v rodině?

Pracuji každý den ráno od 6:30 do 8:30 a poté odpoledne od 16:30 do 18:30. Starám se o čtyři děti – dvě starší školou povinné a rok a půl stará dvojčata.

Ráno pomáhám s přípravou na nový den. Připravuji snídani a často i oběd pro nejstarší dceru, pomáhám starším dětem s ranní rutinou, aby byly včas připravené do školy. V 7:00 budím dvojčata, přebalím je, obléknu a podám jim snídani. Poté si s nimi hraji až do 8:30, kdy přichází chůva a přebírá péči o malé děti. Od té chvíle mám volno až do odpoledne.

Odpolední směna začíná kolem 16:30, kdy připravuji večeři pro dvojčata. V 18:00 se domů vrací starší děti spolu s rodiči a já pomáhám s večerní rutinou – koupáním starších dětí a uspáváním dvojčat. Moje práce končí kolem 18:30 až 19:00.

Součástí mých každodenních povinností je také udržování pořádku v domácnosti v souvislosti s dětmi – uklízení hraček, skládání jejich oblečení a praní dětského prádla.

Jak jste zvládla komunikaci s dětmi a budování si vztahu s nimi? Byly nějaké výzvy?

Na začátku to samozřejmě nebylo úplně jednoduché. Každé dítě je jiné, má jinou povahu i potřeby, a navíc jsem musela překonat i jazykovou bariéru. Ze začátku jsem měla trochu obavy, jak si s dětmi porozumíme, ale snažila jsem se být trpělivá, otevřená a především přítomná – naslouchat jim, věnovat se jim a být pro ně oporou. Starší děti jazykovou bariéru mezi námi braly jako hru, když jsem něčemu nerozuměla nebo jsem nevěděla nějaké anglické slovíčko, tak mi pomohly a řekly dané slovo jinak nebo mě nová slovíčka samy učily.

S dvojčátky to šlo většinou přirozeněji – tam pomohla hra, úsměv nebo jednoduše pozornost. U starších to chvíli trvalo, ale postupně jsme si vybudovali vzájemnou důvěru. Pomohlo, že jsem respektovala jejich osobnost, ale zároveň nastavila hranice a snažila se být důsledná.

Výzvou někdy bylo najít rovnováhu mezi tím, že chci být jejich kamarádkou a zároveň autoritou, obzvlášť když děti ze začátku zkoušely, co si mohou dovolit. A stále jsem v procesu, kdy si na mě zvykají a já se učím vybudovat si k nim zdravý vztah, který bude fungovat na důvěře a na nastavených pravidlech.

Jak se liší styl výchovy dětí v USA od toho, na co jste byla zvyklá v Česku?

Styl výchovy dětí v USA je podle mě výrazně liberálnější než v Česku. Je zde kladen důraz na emoce a děti projevují svůj názor již od útlého věku. Problémy se neřeší zvýšením hlasu nebo nějakým zákazem jako v Čechách, ale upřímným dialogem o porozumění a mluvením o svých emocích a momentálních pocitech.

Já se samozřejmě snažím přizpůsobit zdejšímu stylu výchovy, ale pro mě je důležité spojit dohromady svobodu, ale zároveň strukturu.

Jak trávíte svůj volný čas?

Ze začátku to pro mě bylo poměrně těžké, protože jsem tu nikoho neznala a kamkoli jsem šla, tak jsem byla sama. Chvíli mi to nevadilo, protože jsem konečně měla dostatek času jen sama pro sebe, což mě motivovalo dělat věci, které mě baví. Začala jsem cvičit jógu nebo pravidelně běhat, ale postupně mi začala chybět společnost a jakákoli interakce s mými vrstevníky. Ale později jsem si tu našla kamarády, se kterými jsem začala trávit čas a poznávat nová místa v okolí a místní kulturu.

Samozřejmě svůj volný čas využívám na komunikaci s rodinou a přáteli, protože mám plno zážitků a poznatků, které jim musím vyprávět. Dokonce jsem se donutila a začala jsem číst knížku v angličtině.

Měla jste příležitost procestovat nějaká místa v USA? Které z nich Vás nejvíc oslovilo?

Ano, měla jsem možnost navštívit několik míst a velmi si cením každé příležitosti objevovat nová zákoutí USA. Samozřejmě jsem nejvíc poznávala okolí místa, kde žiji – a musím říct, že je to opravdu krásné a malebné prostředí. Nedaleko se nachází například nádherná univerzita s obrovským kampusem, který vypadá přesně jako z amerických filmů. Bylo fascinující procházet se mezi historickými budovami, zelení a sportovními areály, které jsem do té doby znala jen z obrazovky. A velký dojem na mě zanechal New York, ale to je tak silný zážitek, že to člověk musí zažít na vlastní kůži, protože při pohledu na Times Square se mi tajil dech a úplně mi došly slova.

Chci více informací

Stala se Vám nějaká vtipná situace kvůli kulturním rozdílům nebo nedorozumění?

Ano, stala! Jednou jsem slyšela, jak někdo řekl, že něco nebo někdo je ‘fair game’. Vůbec jsem nevěděla, co to znamená, a přemýšlela jsem, proč mluví o ‚férové hře‘, když se zrovna o sportu vůbec nebavili. Až později mi došlo, že to v angličtině znamená spíš něco jako ‚je to volně dostupné‘ – používá se to ve spojitosti, že si můžete vzít cokoli, je například v ledničce. Teď se tomu směju, ale tehdy jsem byla opravdu zmatená. Takových výrazů je v angličtině hodně, a právě to dělá pobyt v jiné kultuře tak zajímavý.

Co byste poradila někomu, kdo přemýšlí o tom, že by se stal Au Pair v USA?

Poradila bych, aby si člověk předem dobře promyslel, proč chce být Au Pair, a aby měl otevřenou mysl.

Život v jiné zemi může být někdy náročný – hlavně na začátku – ale zároveň je to neuvěřitelně obohacující zkušenost. Je naprosto normální cítit se prvních pár dnů homesick, všechno je nové a neznámé. Důležité je o tom mluvit, hlavně s hostitelskou rodinou – jsou to teď vaši nejbližší lidé a mohou vám opravdu pomoct. Také bych doporučila nebát se říct, když něčemu nerozumíte; většina rodin je velmi chápavá a ráda vám vše vysvětlí. A hlavně – užijte si to! Je to skvělá příležitost poznat novou kulturu, zlepšit angličtinu a vyrůst jako člověk.