Pennsylvania, USA

Ahojda všem doma, moje jméno je Hanča a už devět měsíců “žiji” u své hostitelské rodinky ve Wynnewoodu kousek od Filadelfie (mimochodem bydlím jen asi deset minutek autem od Elišky která sem také přidávala svůj příspěvek, takže se holky nebojte, i na slečny z ČR tu narazíte). Když mě Kamila z Cool Agentu oslovila zda bych mohla přidat i svojí zkušenost, tak jsem upřímně trošku váhala. Nepatřím mezi aupair s dokonalými dětmi a úžasnou rodinou. Moje rodina je special už jen tím, že se starám o děti se special needs. Jako sourozenec sestry s autismem mi přišlo normální jít do rodinky kde bude dítko s podobnou poruchou, a můžu Vám říct že mi to někdy dává pořádně zabrat. Výchova dětí v USA je hodně odlišná od té naší, takže taková výchova plus mix jako je třeba autismus je trošku vražedná kombinace. Můžu říct že jsem si nejednou říkala že půjdu pryč, nebo se vrátím domů natrvalo. Poprvé potom co mi během mého pobytu došlo že se starám o dvě děti se special needs, a to o dvojčata – 9 let, která se narodila předčasně. Jedna z mých svěřenkyň má Aspergerovům syndrom, druhá trpí na výbuchy agrese. Nejvíc mě mrzelo že mi rodina vlastně až doteď neřekla pravdu, a na to že se starám o dvě děti s poruchou jsem přišla sama selským rozumem, a nedávno se mi to potvrdilo i z referencí od mé rodinky. Na starosti mám tedy ještě starší sestru dvojčat – 12 let, se kterou koukáme na známé blogerky, zpíváme si v autě nebo děláme nehty. Takže se starám o tři děti a někdy ještě vyzvedávám ze školy dceru od mého amerického “taťky”. Musím říct že jsem ze začátku zažila perné chvilky s mojí autiskou, kdy na mě létalo jídlo, “malá” na mě křičela jak mě nenávidí a další věci. Po všech těch měsících je to ale dnes ona, kdo mi z autobusu běhá do náruče, kdo mi říká jak mě má ráda a nechce abych odjela, a kdo mě z dětí nejvíc poslouchá. S její dvojičkou je to trošku těžší. Dostává se do puberty a výbuchy se postupně stupňují. Dokonce už atakuje i dospěláky v domě, tedy i mě. Většinu času prostě musím vzít ostatní děti do jiné místnosti, do doby než se uklidní, aby jim tahle malá slečna neublížila. Zažila jsem hodně těžkých chvil kdy jsem to chtěla vzdát, jenže nejsem typ co utíká z boje , a navíc co bych to byla za člověka kdybych to vzdala s malými dětmi 🙂 Rodina mě vzala na Floridu, do Jižní Karolíny a kempovat, a i když i tam jsem zažila pár nepříjemných chvilek tyhle vzpomínky mi nikdo nevezme. Holky i přes všechno miluju. Sice jsem se nakonec rozhodla prodloužit u jiné rodinky, s dětmi bez special needs (protože toužím po West Coast a zároveň jsem už po všech těch měsících hodně unavená), musím uznat že tahle zkušenost je asi tou největší a nejcenější v mém životě. Došlo mi že jsem se svojí ségrou (která má také Aspergerův syndrom) vždycky nejednala jak jsem měla, stala jsem se odolnější, trpělivější a určitě “svoje holky” před trvalým odjezdem do Čech ráda navštívím. Každé slečně tuhle zkušenost doporučuji. Od ledna jsem navštívila Washington DC, New York, Baltimore, Disney World, Jižní Karolínu, Miami, vyjela s kamarádkou na plavbu po Bahamských ostrovech. a můj poslední výlet, ze kterého jsem se mimochodem vrátila včera, byla návštěva Chicaga. Plánujeme Atlantu a pokud budu mít štěstí, tak příští rok snad dostanu možnost procestovat West Coast se svým vysněným San Franciscem, zajet na návštěvu do Kanady, a snad dopadne i Hawai. Ale uvidí se co bude 🙂 Je to super zkouška výdrže, a rozhodně bych do toho šla znovu. Sice tohle asi není nejpozitivnější ohlas který si můžete přečíst, ale chci Vám tu ukázat co může nastat když se vydáte do rodiny s dětmi s issues. Ze začátku to pro Vás bude hodně náročné, ale na ke konci Vás čeká odměna v podobě lásky ze strany vašeho malého svěřence, a tahle láska je pravá 🙂

Hanka