Au Pair Aneta – Connecticut

Moje cesta nezacala zrovna ruzove. Po nekolika hodinovem cekani na lestisti, jsem se dozvedela, ze mam spatna viza, ktera mi vyprsi nasledujici den, takze by me nepustili pres imigracni. V tu chvili jsem nevedela, jestli se mam smat nebo brecet. Vybrala jsem si tedy smich a hned jsem volala do agentury, jaky jsem hlupak, ze jsem si toho nevsimla. Tady bych rada vyzdvihla skvely pristup a rychle jednani agentury. Behem par hodin se vse vyresilo a ja jsem druhy den stala opet na letisti a tentokrat uz doopravdy odletela.
Prvni tydny byly docela narocne. Nez se tady clovek rozkouka a zvykne si na novou rodinu a jeji zivotni styl, tak to chvilku trva.
Ted ale uz zacinam 8.mesic a pravdepodbne prodlouzim. Nemam si na co stezovat, rodice jsou paradni a deti taky. Samozrejme ne vsechny dny jsou ruzove, ale aspon to neni nuda.
Nasla jsem si tu kamarady jak mezi ostatnimi au-pairkami tak i mezi normalnimi Americany. Ti jsou vzdy hrozne zvedavi, jake to je, byt zde coby aupair a zit daleko od sve rodiny. Vetsina z nich prekvapive zna Cesko, obzvlaste Prahu, na kterou maji diky pivu celkem rozmazane vzpominky :D.
Kazdopadne vsem, co nad timto programem premysli, bych urcite doporucila se do to pustit a odcestovat. Ikdyz rok zni jako dlouha doba, neskutecne rychle to v novem prostredi utika a nez se clovek nadeje uz aby zas balil kufry.

Aneta

image image_1 image_2