Denník Dity z UK

Ahoj, jmenuji se Dita a v následujích pár řádcích bych vám ráda popsala alespoň zlomek toho, co jsem zažila jako Au Pairka v Anglii, kde jsem strávila super 2 roky života.

Jak mě vůbec napadlo odjet jako Au Pair? Už před maturitou jsem koketovala s myšlenkou odjet do světa jako Au Pair, ale nějak se do toho vloudila ještě studia na vysoké a tak jsem do Anglie odjela až po studiích. Cíl byl jasný - poznat nové lidi, nový kraj a hlavně se naučit už konečně pořádně anglicky! Au Pair se mi zdala jako nejlepší volba. Vyřizování veškerých formalit a výběr rodiny proběhl bez problému a rychle, vše se zvládlo ve 3 týdnech. No a tradá do Anglie!

Příjezd (přílet)

Do Anglie jsem letěla. Cesta proběhla bez komplikací a za 2 hodiny jsme přistáli na letišti Gatwick. Tam uz mě čekal host dad a po přivítání se zdvořilostními frázemi a půl hodince cesty autem z letiště, kdy byl pro mne nezvyk, že jedeme po druhé straně vozovky, jsme dorazili "domů". Tam jsem se setkala se zbytkem mé hostitelské rodinky, tj. host mum a 2 děti - 2 letá Carmen a 9ti letý Yves. Jelikož už byl pozdní večer, tak jsme chvilku popovídali (mluvili spíš oni, jelikož má angličtina nebyla na začátku rozhodně plynulá), ukázali mi můj nový pokoj a rozloučili se slovy "good night and see you tomorrow morning". Následující den mi vše doma ukázali, řekli co je potřeba udělat, představili mě svým sousedům a taky vzali na projížďku autem, aby viděli, zda zvládnu řídit na opačné straně,než jsem zvyklá :-) Zvládla! S jízdou na levé straně jsem neměla problém, navíc je vše přehledně značené a řidiči jsou ohleduplní.

Třetí den jsem se stala Au Pair s veškerou odpovědností. A jak vypadal můj typický pracovní den? Ráno většinou rodiče budili děti sami, snídani dětem jsem připravila buď já nebo oni. Záleželo na tom, kdo byl dřív v kuchyni ;-) Musím říct, že jsem měla skvělou rodinku a vše fungovalo na domluvě, vše bylo flexibilní, opravdu jsem se cítila členem rodiny. Ale zpátky k mým povinnostem... Po běžné ranní hygieně, snídani a přípravách, jsem odvážela Yvese do školy. Jelikož Carmen byla ještě malá, měla jsem ji na starosti po celý den, takže jsem vždy vymyslela nějaký program, než jsme odpoledne Yvese ze školy zase vyzvedly. Podnikaly jsme spoustu výletů po okolí, navštěvovali sousedy (a sousedé nás :-)), a když pršelo nebo bylo lezavo, byly jsme doma výtvarně činné ;-). Taktéž nás občas neminul povinný nákup potravin a příprava večeře. Ty rozhodně nebyly ve stylu velkého vyvařování (to by u mě ani nešlo ;-)). Většinou něco jednoduchého ve stylu spaghetti bolognese, děti milovali mé lasagne, nebo nějaké koupené předpřipravené jídlo, které stačilo dát do trouby nebo mikrovlnky. Faktu, že jsem v Anglii nabrala 10 kg navíc, se tedy nedá divit. Prostě strava je jiná a nám, českým holkám, tam jdou kila trochu nahoru. Ale nebojte, po návratu to jde zase rychle dolu! :-) Obědy moc Angličané neřeší, stačí si dát nějaký ten sandwich a salát.

Zpátky k rozvrhu....Rodiče se vracívali z práce kolem 7pm i později, takže jsem občas ukládála malou ke spaní. Když dorazili, já měla "padla". Pak jsem buď vyrazila ven za kamarády nebo zůstala doma. Jeden až dva dny v týdnu jsem mívala babysitting - tz. že jsem hlídala děti i věčer, když rodiče přišli později z práce nebo někam vyrazili.

Škola a můj volný čas

Jelikož jsem neměla úplně nejtypičtější pracovní dobu jako má většina Au Pairek a pracovala 4 dny v týdnu (úterý, čtvrtek, pátek a sobota), tak i od toho se odvíjela má škola a volný čas. Do školy (college) jsem chodila 2krát týdně na hodiny angličtiny. Určitě doporučuju. Poznala jsem tam spoustu nových lidí a hlavně se o dost zlepšila v angličtině. Učitelé procházejí speaciálním kurzem, kdy si sami na vlastní kůži vyzkouší, jaké to je se učit cizí jazyk, aniž by člověk rozumněl. A od toho se odvíjí výuka. Navíc je zde možnost si udělat některou z Cambridgských zkoušek jako např. FCE (First Certificate in English), které se v budoucnu určitě hodí mít.

A co jsem dělala ve svém volném čase? Jak už jsem zmínila, ve škole jsem poznala spoustu kamarádů. Společně jsme jezdili na výlety, zašli do některého z pubu, kde hrály začínající kapelky a když bylo hezky, šli hrát tenis nebo volleyball.

Co mi život Au Pair dal a co vzal....

Jelikož jsem měla suprovou rodinku, kde jsem se cítila opravdu jako člen rodiny (vše bylo flexibilní, na všem se dalo domluvit), tak jsem místo původních 9ti měsíců zůstala u rodinky celé 2 roky! Co mi tedy dal pobyt Au Pair v Anglii? Rozhodně samostatnost, nové kamarády, konečně jsem se naučila trochu anglicky ;-), projela a prochodila kus Anglie, přibrala nějaké to kilo navíc (to už je naštěstí zase pryč) a poznala jsem Angličany a jejich kulturu zblízka (nejsou tak chladní, jak se o nich povídá ;-)). Rozhodně to byla obrovská zkušenost. A co mi vzal? Nic, jen snad 2 roky života, které rozhodně stály za to! :-))))

Takže, pokud přemýšlíš, jestli jet do světa jako Au Pair, pak nemůžu než doporučit. A pokud stále váháš a máš nějaké dotazy, neváhej mi napsat na dita@coolagent.cz.

Dita