Deník Lindy v USA

Au Pair v USA - Linda - Kensington, Californie, červenec 2010

Ahojte všichni v agentuře a i Vy, co rozmýšlíte, zda je pro Vás COOLAGENT ta správná volba.

Hlásí se Vám Linda z Californie... Avšak ještě předtím než si začnete představovat krásné, slunečné pláže a Hollywood, musím Vám připomenout, že se nacházím v malé okrajové části San Francisca, víc na sever od LA a všech těch známých míst, co znáte z tv, v městečku zvaném Kensington.

BEGINNING
Když jsem se začala v listopadu 2009 zajímat o program „au pair in USA“ nebyla možnost výběru lokality, jelikož finanční krize ve světě ovlivnila i počet rodin z Americké strany, které by měly o tento program zájem. Pro dívky ve věku 18-26 let, které mají vztah k dětem a chuť cestovat a poznávat Americkou kulturu, je tento program jako ušitý na míru. Mně učarovala výhodná cena, jelikož jsem z vlastních nákladů platila jen poplatek za vydání J-1 víz, složila jsem depozit (300 USD, což mi bude po úspěšném návratě vrácené) a dobrovolně jsem si připlatila za doplňkové pojištění. Je nutné si však uvědomit, že náklady Americké rodiny na hostování Au Pair přesahují 15,000 USD, takže agentura i rodina si dávají záležet, aby si vybrali tu správnou Au Pair. Důležité je v přihlášce nelhat, neboť dříve či později se Vám na to příjde a může to vést k vyloučení z programu. Zároveň je důležité připomenout, že pokud plánujete odejet jako au pair do USA během letních měsíců (tak jako většina děvčat z celého světa), třeba začít s registrací co nejdřív. Ja jsem přihlášku měla zkompletizovanou koncem ledna 2010, ale samotné ověření referencí a zpracování přihlášky Americkou agenturou trvalo asi měsíc navíc.

MATCH WITH HOST FAMILY
Po potvrzení, že moje „application“ byla přijatá Americkou stranou, jsem obdržela přihlasovací jméno na online, konto, kde jsem mohla sledovat, zda a kdo se zajímá o moji přihlášku. Po pravdě řečeno, Vanda mi poslala v pátek e-mail s heslem; ja jsem si vytvořila profil, vložila video, foto a v pondělí večer jsem už četla můj první email od rodiny z Kensingtonu v Californii. Byla jsem úplně „excited“, neboť konečně po vyplnění papírů a čekání se mi někdo ozval. A samotný „match“ netrval déle jak pár dní. Ještě větším plusem pro mě byla hodně výhodná poloha. Já osobně jsem ale do programu „au pair in USA“ nešla s nějakými velkými nároky (i když jsem v koutku duše doufala skončit v dobré rodině, což se nakonec i podařilo), jelikož jsem si během mých předešlých letních pobytů jako Au Pair vyzkoušela život ve velkoměstě v UK i na farmě v Irsku a každé mělo své pro a proti. Californie je a nebo byla snem minimálně každé druhé dívky, se kterou jsem se setkala. Není nutné však čekat až se Vám ozve rodina, co má jedno dítě, bazén a vilu na pláži někde na Floridě. Třeba dát na první dojem. Ještě je dobré připomenout, že ne každá rodina, která si prohlíží Váš profil, si Vás vybere jako jejich novou Au Pair. Rodina Vás bude chtít kontaktovat (v mém případě jsme využili Skype call), aby se mohli doopravdy rozhodnout, zda jste ta pravá pro jejich rodinu. Potom je řada na Vás, zda přijmou a nebo odmítnout jejich nabídku. Když jsem četla můj první e-mail od mé rodiny, hned jsem věděla, že jsou pro mě ti praví. Jednoduše jsem to tak cítila. První, co jsem udělala, hodila jsem si do Google jejich město a nadšeně jsem četla každé slovo.

Tato rodina se nakonec pro mě i rozhodla, takže teď sdílím domácnost s Davidem, Sylvii, Ally (2,5 let) a Samanthou (6 měsíců) a jejich 19-letou kočkou Sessame :) Už jsem v USA 20. den a můžu jen chválit tento program. Děti jsou super, domek je pěkný a útulný a rodiče jsou též v pohodě. Sice mám práce někdy až nad hlavu, ale rodina si dává doopravdy záležet, aby počet mých odpracovaných hodin nepřesáhlo 45 za týden.

TRAVEL
Ještě před samotným odcestováním do USA bylo nutné absolvovat osobní pohovor na Americké ambasádě v Praze. Ale není nutné se něčeho obávat, pokud jste nezamlčeli nějaké předešlé spory s USA, tak by neměl být žádný problém, a J-1 Visa Vám budou vydána v průběhu nejbližších 3 -5 dní (tuším, že to většinou stihnou do 24 hodin, a pokud nebýdlíte v Praze, můžete si dát pas s vízem poslat domů). Nezapomeňte se zeptat, kdo a kdy cestuje s COOLAGENT do USA, neboť někdo může letět s Vámi a můžou z toho vzniknout ještě pěkná přátelství. Ja jsem během mého pohovoru na ambasádě potkala jednu super „nastajlovanou“ holku a náhodou jsme měly cestu do té stejné agentury. Lucka sice odešla do USA jako Au Pair o pár týdnů dříve jako já, ale shodou náhod býdlí jen necelých 90 minit jízdy autem ode mě a příští týden se chystáme spolu na výlet do San Francisca :)

Letenky do a z USA Vám zprostředkuje agentura a platí za ně rodina, takže máte o další vyřizování postarané. Ja jsem odlétala 26. července z Vídeňského Schwechatu v ranních hodinách. Taťka mě hodil na letiště a pádil zpět do Bratislavy do práce, takže žádné dlouhé a uplakané loučení nebylo. Nic si z toho však nedělejte, pokud Vám nějaká ta slzička ukápne, odcházíte přece jen sama do cizí země a na 12 ěsíců. Ale hned jak se ale zabydlíte v nové rodině, všechno bude zase super. A pravdu je, že v dnešní době internetu už ten oceán nehraje velkou roli.

Jak už asi víte, tak součástí programu „aupair USA“ je účast na 4-denním školení v USA. Díky Facebooku a skupině vytvořené jednou dívkou speciálně pro náš termín školení 26-31. července 2010 jsem se zkontaktovala s jednou dívkou z Vídně, takže když jsme se setkali po měsíci Skype-ování a Facebook-vání na letišti, cítili jsme sa jako staré známe. Dokonce sa nám podařilo zabookovat sedadla v letadle vedle seba, takže jsme si celou cestu z Vídně přes Dusseldorf do Newarku mohli povídat. Lety byly v pohodě, žádné velké turbolence a dokoncě i výběr filmů v letadle byl COOL. My jsme však jen chtěli klábosit, protože jsme byli doopravdy „excited“ na naše nové dobrodružství, co nás v USA čekají.

AU PAIR SCHOOL
Po příletu na letiště v Newarku, New Jersey nás čekal řidič autobusu, takže bylo o nás hned postarané. Avšak náš let do USA měl hodinu zpoždění, prý v Dusseldorfe neuměli zavřít nákladní prostor. Ale po tom, co jsme se shromaždili před autobusem, se nás naskládala pěkná hromada děvčat a dokonca jsme měli i dva kluky. Než si všici našli svá zavazadla a přišli k busu, uběhly zase další 2 hodiny a to nás ještě čekala 2-hodinová jízda napríč New Jersey a New Yorkem.

Když už jsme konečně dorazili do školy, bylo něco po 9. hodině večer. Objednaná pizza, co nás čekala jako večeře už vychladla, ale myslím, že jsme už všichni rozmýšleli, kdy půjdeme konečně spát, neboť jsme měli za sebou doopravdy dlouhý den cesty a čekání na letišti. Po rozdělení na pokoje jsem byla trochu zklamaná, neboť moje partáčka Conné z Vídně byla v jiné budově. Naštěstí jen s příručním zavazadlem jsem vyšla do 3. poschodí budovy po strmých schodech a vřítila jsem se s hlukem, maximálně unavená, do pokoje č. 303, kde jsem byla ubytovaná. Nikdo mi však neřekl, že už tam budou 3 další dívky spát (Maria Anna ze Švédska, další Maria ze Švédska a Sanja z Bosny) . Ventilátory i navzdory pozdní noční hodině naplno vrčely, neboť to teplo bylo nesnesitelné. Rychle najít pyžamo, navléct povlečení na deku a spát (hned jak jsem zkontrolovala zprávy na Facebooku :)).

Ráno nás čekala snídaně na způsob švédských stolů, cereálie, toasty, bagety, šunka, syr... všechno, co si duše a žaludek žádaly. Dokonce teplá čokoláda, káva, džus, voda a nebo mléko. A po snídani nasledovaly hned první hodiny, kde jsme byli do tříd rozděleny podle oblasti, kam jsme směřovali. V naší Kalifornské skupině nás bylo 28 dívek (Rakousko, Mexico, Francie, Finsko, Dánsko, Brazílie, já ze Slovenska, ale jednoznačně Německo v počtech vedlo.)

Hodiny byly v celku poučné a vedené hravou formou. Takže šlo spíše o kreativní a hravé probírání věcí typu: „Health and Safety, Age-appropriate activities, Personal Safety...“. První večer jsme měli „International Singing“, kde jsme se dívky stejné národnosti dali dohromady a prezentovali jsme nějakou dětskou písničku. Ja jsem zjistila, že tento termín byla na školení ještě jedna Slovenka, Silvie. Ale jelikož jsme nechtěli zpívat jen samy dvě, přidali jsme se do skupiny dívek z Bosny a Hercegoviny a Estonska. Dohodli jsme se na mezinárodní verzi písničky „Když jsi šťastný...“ a bylo to celkem COOL, neboť každá sloka byla v jiném jazyce :)

Školení překonalo má očekávání a udělala jsem si ještě víc kamarádek. Jak jsem už vzpomenula výše, děvčata z Německa a německy mluvících zemí tvořily asi 60% a španělsky mluvící země tvořily dalších asi 20%, takže si asi umíte představit, jaké jazyky převládaly. I když nám bylo řečeno, že máme mluvit jen anglicky, některé ne a ne přepnout. A potom zbylých 20% nemělo ani potuchy, o čem dívky mluví, když ve třídách a nebo v jídelně hovořily svým jazykem. Školení je pro Vás první možnost začít se připravovat na každodenní nával angličtiny, tak to neodkládejte!

VÝLET DO NEW YORK CITY
Na co jsme se všichni asi nejvíce těšili, byl výlet do New York City naplánovaný na poslední den před odchodem do rodin. Do oběda jsme měli ještě hodiny a ve 12:30 jsme všichni vyrazili luxusními autobusy do centra města. V Central Parku před Hotelem Plaza do autobusu přistoupil náš „tour guide“, velmi zajímavý a vtipný človek. Projeli jsme se po 5th Avenue, okolo místa, kde kdysi stáli Dvojčata - Světové obchodní centrum, viděli jsme Times Square, Broadway Avenue a plno dalších jiných míst (Kavárnu, kde se natáčel Sex and the City, kde byla základna Men in Black...a další lokality, kde býdlí známé osobnosti).

Po asi dvouhodinové jízdě napríč Manhattan-em jsme šli na hodinovou plavbu z Manhattanu na Staten Island a zpět, pričemž jsme měli možnost zhlédnout i Statue of Liberty. Zlatým bodem dne byl výstup na „Top of the Rock“. Za neuvěřitelných 43 sekund jsme výtahem vyletěli do 68. poschodí Rockefellerova Centra a odtud byl neskutečný pohled na panoráma New Yorku, Empire State Building, Central Park... Po skončení prohlídky jsme měli ještě asi 2-hodinové volno na individuální prohlídku, nákupy...No prostě, byl to jeden super COOL zážitek.

NEW LIFE IN AMERICA
Vzpomínám na jednu „veselou“ příhodu, co se nám přihodila během letu z NY do CA. Teda některé dívky nebyly tím celým až tak nadšené, ale jelikož jsem už jednou po návratu z USA něco podobného zažila, přišlo mi to vtipné :)

Takže v pátek ráno nás pan řidič autobusu znovu odvezl na letiště a odtud se už o nás agentura „nestarala“. Takže jsme se našli jako skupinka dívek, které jsme letěli stejným směrem, tou stejnou airolinkou, z letiště La Guardia v NY, přes Denver až do San Francisca v Kalifornii. Samozřejmě, že jak to tak často chodí, z New Yorku jsme meli zpožděný let o takřka 2 hodiny, ale pilot slíbil, že trochu zrychlíme, a jelikož byly příznivé podmínky v naší letové výšce, přiletíme do Denveru včas. Avšak během letu nám bylo oznámeno, že v Denveru je momentálně velmi silná bouřka, a tak nám dispečing letiště nedovolí přístát. Některým už začínala tuhnout krev v žilách, jelikož jsme ještě potřebovali chytit let do SF, a to jsme měli na přestup jen něco kolem hodiny. A chvilku na to pilot oznámil, že budeme muset přistát v Scottsbluff v Nebrasce, jelikož nemáme dostatek paliva na to, aby jsme kroužili po nebi a čekali na to, kdy nám umožní přistát v Denveru. A to musím poznamenat, Scottsbluff v Nebrasce je bohem-zapomenuté letiště uprostřed pole, široko daleko nic, jen kukuřice a jeden „Stop sign“ pro případné přicházející traktory :)

Ja jsem si tuto změnu celkem užila, jelikož jsem velký cestovatet, a tak se tento zapadákov v Nebrasce zapsal na seznam mých navštívených míst. Po přistání na letišti v Scottsbluff (kde jsme byli jediné velké letadlo Boeing 757) jsme dotankovali...A potom přišla další „milá“ zpráva. „Nemáme vodu v letadle, takže když půjdete na WC, nedávejte si na ruce mýdlo, neboť si ho nebudete moci umýt!“ Letušky byly celkom nevrlé a i když nám rozdali nějaké oříšky a „snacks“, tak to stálo za nic. Signál na tomto odlehlém místě chytilo jen pár šťastlivců v letadle, takže se potom půjčovaly mobily, aby se kontaktovali taxikáři, rodiny, práce... Jeden milý pán nám půjčil telefon, tak jsme mohli hned zavolat do centrály.

Zbytek letu z Nebrasky do Coloráda trval už jen pár minut. Když jsme přistáli, zjistili jsme, že jsme náš „connecting flight“ do SF zmeškali a budeme muset strávit noc na letišti. Jelikož nás z NY do SF letělo 13 Au Pair girls, tak jsme měli o zábavu postarané, ale řeknu Vám, strávit na letišti nějakých 10 hodin, v noci, kdy i obchody na letišti jsou „closed“, to není COOL. Naštěstí se nám podařilo přebookovat letenky na první ranní let, ale i tak jsme už do rodinek přišli o den později. Důležité bylo, že jsme hned zavolali do centrály a oni dali vědět našim hostitelským rodinám, že budeme mít zpoždění.

Poslední let naší výpravy byl v pohode, no po příletu nás čekal ještě jeden šok. Pás, který točí dokola zavazadla po několika minutách zastavil a my jsme skončili bez zavazadel. Naštěstí když jsme se šli zeptat co a jak, našli jsme naše zavazadla před skladem v příletové hale. Takže naše kufry nakonec stihly dřívější let, zatím co my jsme nocovali na letišti v Denveru :)

Potom jsme se už každá vydala se svou novou rodinou do nových domovů. Ja jsem s nadšením vnímala každou minuty mého pobytu v nové zemi. Dnes jsou to už dva týdny, co jsem u rodiny, a doopravdy si to užívám. Nemáme bazén, saunu ani jachtu v zálivu, za to mám nádherný výhled na Golden Gate Bridge, panorama San Francisca i Alcatraz, no nejdůležitější je, že mám úžasnou rodinu a už teď vím, že mých 12 měsícův USA bude doopravdy COOL :)

Pokud byste mě chtěli kontaktovat a nebo nechat si poradit, velmi ráda pomůžu. Stačí jen poslat zprávu Vaší koordinátorce a požádat si o e-mail na Lindu:-)