Austrália, Down Under......
tak, tady jsem strávila nejpestřejších 7 měsíců v mém životě. Poznala jsem velmi mnoho zajímavých lidí, našla si nové kamarády, objevila jsem úžasné města a zažila jsem stovky příhod.
Proč Austrálie?
Čerstvě “odmaturovaná” jsem zvažovala co dál. Vysoká škola mi nevyšla, Au Pair pobyt v Anglii jsem už měla za sebou. Chtěla jsem se ale ještě zdokonalit v angličtině a vyzkoušet si něco nového....
Nemožné...
S nápadem přišla moje sestra a s přítelem Matějem jsme se toho hned chytili.
Mí rodičové nejprve dvakrát nadšení nebyli - peníze, a tak.
Ale nás s Matějem to nepusilo. Začali jsme stále častěji navštěvovat COOLAGENT a spolu se Silvií jsme vymýšleli, pokud možno, co nejlevnější a nejvhodnější způsob studia.
Krok za krokem jsme, naštěstí, došli k reálnému řešení a v říjnu 2001 jsme se vydali do Austrálie...
Cesta
Byli jsme hrozně nedočkaví. Třicet hodin letu se nám zdálo hodně. Ale nakonec se do dalo přežít.
V letadle jsme ochutnali první asijské speciality, a doufali jsme, že v Austrálii jich velmi nebude. ;-) Opak byl však pravdou, bylo jich tam dost.
Po dni a půl “nahánění” měsíce a neustálé noci jsme konečně přiletěli do Brisbane :-)
První dojmy
První věc, na kterou jsme s otevřenou pusou hleděli, byli sympatičtí policisté v podkolenkách.
Když jsme se trochu vzpamatovali, začali jsme zjišťovat, jak se dostaneme do našeho hostelu. Díky aussi “easy going” přístupu to však nebyl žádný velký problém... (Musím ale přiznat, že mi zpočátku australský přízvuk moc neseděl.)
Levně, bezpečně a rychle jsme dorazili na 213 Vulture street.
V prvním okamžiku jsme zůstali ohromeni...před námi stál “dřevěný“ domek. Nikdy předtím jsme v ničem podobném nebydleli. Naše nejistota však opadla, když nás, užívajíc si slunečný den, přivítali bosí Brazilci Pedro a Fernanda.
Od spolubydlících (kterých bylo mimochodom dost), jsme se dozvěděli, že centrum města je asi 20 minut pěšky. Neváhali jsme a vydali se na cestu.
Cesta vedla podél Brisbane river (na kterou jste mohli narazit téměř všude, protože se vlnila přes město). Prošli jsme přes areál s umělou pláží, s osvětleným bazénem. Samozřejmě nechyběli palmy a dešťový prales s množstvím barev. Měli jsme pocit, že jsme na vysněné dovolené, a ne na studijním pobytu.
Město bylo rovněž nové a upravené (jak jsme později během cestování zjistili, celkem odlišné od ostatních australských měst).
Změna
Asi největší problém jsme měli ze začátku se spaním. První týden jsme se budili už ve čtyři hodiny ráno a usínali jsme v sedm večer...
Bylo tady však více věcí, na které jsme si museli zvyknout - švábi, pavouci, také nám jednou do dvora zavítal malý ještěr. Ale to je Austrálie.
Práce
Dva kroky bylo potřebné udělat hned na začátku. Jednak si založit studentský účet. Což není vůbec žádný problém. Navíc je to celé zdarma!
A také, jestliže chcete být při hledání práce k zastižení, je nutné si pořídit australskou SIM-kartu. Tu jsme sehnali za dobrou cenu.
Silvie a Janka z COOLAGENT nás vybavily užitečnými radami, jak a kam za prací. Jednou z nich bylo - ptát sa, ptát se, ptát se...
Tak jsme se pustili do hledaní. Po večerech jsme psali životopisy. Ty jsme po škole roznášeli po barech a restauracích ve městě a okolí. Každou středu a sobotu jsme si kupovali noviny s přílohou pracovních nabídek. Rovněž jsme obvolávali inzeráty.
Už po dvou týdnech hledání jsem měla první telefonát. Z night clubu mi zavolali a nabídli mi práci - výpomoc v baru, tzv. glassee (sbírání sklenic). Nabídka i plat byla velmi výhodná!
V hledání práce jsem však pokračovala i nadále, protože tento job byl jen na víkendy. Na základě inzerátu jsem si našla další práci - výpomoc v domácnosti. Takže jsem chvíli měla dvě práce.
Ale v baru mě potřebovali jen na výpomoc v “busy” období na začátku sezóny. Po měsíci jsem první job ztratila. No a, u paní domácí se mi zdálo, že dostávám příliš málo peněz. Tak jsem toho nechala.
Náš další job nám dohodila majitelka hostelu, Sally (která nám vždy v každém směru vycházela vstříc). Zašli jsme za její kamarádkou do cleanerské firmy SWAN a oba dva jsme měli do týdne nový job v „četě cleanerov offisů“. Na první pohled se to nezdá, ale byla to jedna z nejlépe placených prací, kterou dělali i Australané. A navíc to nebylo nic náročného. Naše známá nám přislíbila sice jen příležitostnou práci. Ale jak se ukázalo, příležitostí nakonec bylo více než dost...
S kapesným a úsporami na cestování jsme teda problém neměli.
Škola
První den školy nás po zařazovacích testech rozdělili do levlů a tříd. Vedení školy se snažilo zařadit do jedné třídy pokud možno co nejrůznější národnosti. Při počtu Slováků a Čechů v Brisbane (potkali jsme jich celkem asi 5) jsem se nikdy se svými krajany nepotkala ve stejné třídě, což bylo vekou výhodou.
Překvapilo nás množství studentů z Asie. Na škole však byli spíše v nižších levlech, protože jejich angličtina byla horší.
Učitelé byli super! Moje první učitelka mě překvapila pozdravem „Ako sa máš?“ Později vyšlo najevo, že má otce Slováka. Nic jiného, naštěstí :-), slovensky neuměla.
Hodiny byly vedené ve formě her, rozhovorů, ale třeba i projektů. Často jsme měli konverzace v kavárnách, na piknicích, barbecue....
Když jsem dosáhla pátý level (nejvyšší byl šestý), rozhodla jsem se strávit 5 týdnů v Bussines English Class, kde se vyučovala angličtina z oblasti marketingu a reklamy. Tady jsme vytvořili projekt na prodej džusů: skládal se z reklamy, prezentace, výroby a nakonec i prodeje džusů s 50 % “rabatem“ za 1 hodinu! :-)
Všechno je třeba dělat s mírou... I od školy jsme si v jistém momentě potřebovali oddychnout, a tak jsme si vzali týdenní „holiday“ (který jsme potom dohnali na konci studia). Se spolubydlícími a aussi kamarády jsme se vydali na výlet....
Většinu kamarádů jsme měli zpočátku ze školy a z hostelu (z něhož jsme původně chtěli odejít po prvních dvou týdnech, měli jsme v úmyslu si najít něco levnějšího.... Ale musím přiznat, že tak levné a ještě k tomu dobře situované místo bychom určitě nenašli, proto jsme nakonec byli rádi, že jsme zůstali....)
Spolubydlící, kteří na první pohled nevypadali moc přátelsky, se stali našimi dobrými kamarády. Samozřejmě, každý měl své „mouchy“, ale to jen zpestřovalo naše „soužití“.
Ve škole, ale i doma, nám stále přibývali Francouzi. Když jsem z Austrálie odcházela, tak jsem francouzsky rozumněla skoro všechno a sem-tam jsem již ze sebe vypustila i nějaké slovíčko-)))
V lednu jsme se seznámili s partou aussies, s nimiž jsme vyrazili na vzpomínaný výlet. Oběhali jsme rockpools v okolí Brisbane... Spouštěli jsme se po vodopádech uprostřed děšťových pralesů, skákali jsme ze skal do vody.... Prostě paráda!
Po několika dnech jsme pokračovali cestou do blízkeho turistického hippiesáckého městečka Byron Bay, v blízkosti kterého se konal festival. Docela jsme se na něj těšili, ale když jsme tam dorazili a zjistili jsme, že peníze nám nevystačí na lístky. Tak z toho tedy nakonec nebylo nic.
Přespali jsme na útesu při pobřeží. Ranní hygienu jsme absolvovali v moři, ohřáli se při snídani „barbecue“ a sledovali jsme skvělý koncert aboriginal dejeureudou (zdarma:)).
Zavítali jsme i do městečka Nimbim, kde lidé chodili „boso“. Všichni se tam znali, po večerech bubnovali a vybrnkávali na ulicích....
Vrátím se ještě k Vánocům!
Zvyklá na Slovensko, vůbec se mi nezdálo, že nastal čas Vánoc. Výlohy, ve kterých se honosili Santa Clausové mi prišly spíše směšné.
Štedrý večer jsme strávili se spolubydlícími, kterým naše ryba a majonézový salát moc chutnala :-).
Když jsme se potili při večeri na terase (ve 23:00 bylo stále 35 °C), zavolala mi sestra z mrazivého Slovenska :-) a mne oblil najednou takový zvláštní pocit...
Dárky byly skromnější. Ale pro mne bylo snad nejdůležitější, že jsem byla během naší tuhé zimy uprostřed nejteplejšího léta. A ještě k tomu v Austrálii....
....co bylo na Austrálii tak skvělé?
- „aussi styl“ života. Otevření lidé - každý prodavač, každý řidič autobusu vám zpříjemní den, popovídá si s vámi, zavtipkuje. Lidé ochotní pomoci - ať už jsme hledali práci, nebo jsme potřebovali se někam dostat, něco poradit, vždy jsme se setkali s velkou ochotou. Z jednoho pohovoru na práci, kterou jsme pak nepřijali, nás odvezli autem až domů. Taxikáři také přimouřili očko, když nám peníze jaksi nevycházeli :-))) Když jsme cestovali a já jsem přišla o všechno (k tomu se ještě vrátím), majitel back packers hostela mi nabízel kupu oblečení a poradil, kde nakoupit levně nové potřebné věci.
- počasí – což je samozřejmě subjektivní pohled. I my jsme si brzy zvykli chodit „na boso“. Volné dny jsme trávili většinou v plavkách :-), ať už ve městě na South Bank, či v nedalekém turistickém Surfers Paradise na Gold Coast (jen hodinu vlakem z Brisbane), a nebo na Sunshine Coast, kde byly kilometry přírodních nezalidněných pláží a národní parky.
- no a v neposlední řadě příroda. Nedotknuté pláže a děšťové pralesy....Hmmm.....
Cestování
...koupili jsme si lístek na vlak na dva týdny na celé jihovýchodní pobřeží. Nejprve jsme navštívili Sydney. Ta nás, po pravdě řečeno, moc neohromila. Ale dozvěděli jsme se tady o městečku Broken Hill, které se nachází na západ od Sydney, úplně v poušti. A to nás nadchlo. Nasedli jsme teda do autobusu a po 10-ti hodinách cesty (během které se našemu řidiči podařilo srazit klokana), jsme vystoupili v malém „westernovém“ městečku.
Já ale najednou zjistila, že můj batoh v autobuse chybí! Nic jsme bohužel nevypátrali. Někdo z lidí (hlavně aboriginees), kteří vystupovali dřív, se už doma těšil z mých věcí. Naštěstí doklady a cenné věci jsem měla u sebe. Čekalo mne tedy 10 dalších dní bez oblečení a zubního kartáčku :-(
Policisté nám sice v tomto moc nepomohli, ale za to nám domluvili ubytování (přestože už byla půlnoc a celé město spalo). A to ještě jaké! Hotel zvenku vypadal jako cowboyský hostinec, uvnitř zase jako z minulého století – stěny pomalované, schodište vyřezávané, pokoje zařízené starodávným nábytkem... Ale vyspali jsme se „do růžova, do hodna“.
Ráno jsme si zamluvili výlet do „bush“.
Po zážitku z pouště jsme se vrátili do civilizace a nabrali směr Melbourne. Toto město jsme vyhlásili za nejkrásnější.... Kombinace moderních mrakodrapů s historickými budovami, které byste v Sydney nebo Brisbane marně hledali, nás uchvátila. Dozvěděli jsme se o Great Ocean Road v okolí města a se skupinkou asi 10-ti lidí nás kiwwi šofér vozil celý den po cestě plné překvapení. Viděli jsme plný park klokanů, koaly spící v klubku na stromech.
Náš výlet završilo 12 apoštolů - což byly z útesů vymleté sloupy na pobřeží oceánu, které při západě slunce vypadali pohádkově...
Po Melbourne jsme se vrátili do našeho „malého“ Brissy, strávit poslední týden s kamarády a známými.
Co mi to všechno dalo?
Na celou „cestu“ jsme se vydali více méně na vlastní pěst, a v dobrých i těžkých chvílích jsme si museli pomoci sami. Tato dobrodružství nás donutila se osamostatnit. Poznala jsem mnoho různých lidí. Získala jsem hodně nových přátel, se kterými jsem dodnes v kontaktu. Naučila jsem se mnoho o časti světa, která byla pro mne velkou neznámou a mým snem...
9 
